Rozjímání nad Gal 4,18-19

“Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti. Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.”

Než se zamyslíme nad hloubkou Božího slova, je dobré si přečíst celou čtvrtou kapitolu listu Galaťanům, v níž je toto slovo. Duch Boží nám zde skrze apoštola Pavla předkládá více pravd. Od 12. verše se apoštol Pavel osobně obrací na křesťany z Galacie: „Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili. Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium. Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše. Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči. Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu? Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svou stranu.“ Apoštol připomíná Galaťanům jejich prvotní nadšení, když jim slovem i mocnými činy hlásal Ježíše. Jejich upřímnost byla velká. Byli to pohané, kteří přijali Boží život. Vzápětí ale mezi ně vnikli tzv. židokřesťané, kteří, jak říká apoštol Pavel, to nemyslí dobře, chtějí vás připravit o spásu a strhnout na svou stranu. A pak pokračuje, že je dobré horlit, ale pro dobrou věc. Jenže tito judaisté, kteří zdůrazňovali obřízku a zachovávání všech židovských předpisů, horlili, aby nové věřící získali pro sebe a odvedli od podstaty, kterou je spása v Ježíši Kristu.

Judaisté, tedy křesťané, kteří nezdůrazňovali na prvním místě a jako podstatu spásu v Ježíši Kristu, ale zachovávání Mojžíšských předpisů a hlavně obřízky, tím prakticky odsunuli spasitelnou víru v Ježíše Krista, i když o Něm mluvili. Ježíš a Jeho výkupná smrt na kříži nebyla pro ně jedinou podmínkou spásy. Judaisté tedy zatemnili samu podstatu evangelia a vnucovali galatským křesťanům rabínsko-židovské pojetí zákona. To bylo matení a cesta zpět, proto apoštol v tomto listu v 5. kapitole používá tvrdé slovo: „Ten, kdo vás uvádí do zmatku, neujde soudu, ať je to kdokoliv. Kdybych já, bratří, dosud kázal, že obřízka je nutná, proč bych byl vlastně pronásledován? Vždyť by tím bylo odstraněno pohoršení, jímž je kříž. Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!“

Všimněme si v tomto slově života hloubky, kterou vyjadřují slova: „Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu.“

Zde je důležité slovo přetvořit. Je to řecké sloveso „morfoó“, které znamená „utvářet, formovat“ a pasivní „nabýt formy, neboli být zformován“. Je známé slovo „metamorfóza“ což znamená přetvoření. Apoštol horlí za jednu věc: aby křesťané dorostli zralosti, aby byli skutečně zakořeněni v Kristu, a doslova říká, aby byli zformováni neboli přetvořeni v Krista. A on sám se za ně nejenom modlí, nejenom jim dává poučení z Božího slova, ale sám duchovně prožívá tento proces změny. Doslova říká: „V bolestech vás rodím, dokud nebudete přetvořeni v Krista.“ Tento proces i bolest apoštol prožívá vlastně až do konce svého života. Nakonec vrcholí mučednickou smrtí v Římě, kterou rovněž obětuje za své duchovní děti, které získal Kristu, a stali se z nich děti Boží, dědici Božího království.

Pokud budeme dále číst list Galaťanům, od 21. do 31. verše je zde ukázán obraz dvou smluv Boha s lidmi. Ta první je na hoře Sinaj skrze Mojžíše, a ta rodila k otroctví, jak píše: „Sinaj v Arábii odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi.“ A pokračuje: „Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka.“ Zde je skryto proroctví o Přesvaté Bohorodičce. V posledním verši je řečeno: A vy, bratři moji, nejste syny otrokyně, kterou je Hagar či Eva, ale jste syny ženy svobodné, kterou je Bohorodička. Čili ta druhá smlouva, kdy se rodíme ke svobodě, je smlouva v Kristově krvi a smrti. „Stejně vzal po večeři kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoliv budete píti, na moji památku.“ (1Kor 11,25)

Tedy Ježíšem uzavřená smlouva je založená na víře a Boží milosti, zbavuje nás otroctví hříchu a dává nám pravou svobodu a život věčný. O Ježíšově matce je řečeno, že je milostí plná a že je požehnaná mezi ženami. Ona je matkou Ježíšovou, a Ježíš nám ji dal pod křížem za matku. Do té doby o nás platilo Ježíšovo slovo: „Kdo hřeší, je otrok hříchu.“ Z tohoto otroctví hříchu se dostáváme postupně, a to je právě ten bolestný porod, kdy Bohorodička daleko více než apoštol Pavel může o každém z nás povědět: Moje děti, ve velikých bolestech skrze Ducha svatého vás zplozuji, dokud nebudete přetvořeni v Krista. Ano, ona stála pod křížem ve velkých bolestech. Její bolest spojená s Ježíšovou bolestí byla obětována i za tebe. A milost získaná na kříži je dána skrze ni i tobě. Proto i ty přijmi Ježíšovu matku do svého nejvlastnějšího jako Jan pod křížem. I ty máš pak účast na mateřství Ježíšovy matky, neboť Ježíš řekl: „Ten, kdo plní má slova, je můj bratr, má sestra i má matka.“ I ty obětuj své utrpení za spásu svých drahých. Kolikrát je to vnitřní bolest, pronásledování, očerňování, a to mnohdy i od tvých nejbližších.

 

Stáhnout: Rozjímání nad Gal 4,18-19

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.“

Gal 5,16-17 (15. 7 – 29. 7. 2018)