Slovo otce patriarchy Eliáše na neděli Všech svatých

První neděle po Letnicích je ve východním obřadu zasvěcena všem svatým. Jde především o mučedníky, k nimž Církev později přiřadila také apoštoly, biskupy, askety, řeholníky a řeholnice.

Dnes si připomínáme veliký příklad těchto mužů, žen a dětí z dávnější i blízké minulosti, kteří jsou hrdiny víry a jsou nám vzorem života víry, čisté lásky k Bohu, k bližním i k národu.

Dnes se nám však bohužel nabízejí jiné vzory, především mladé generaci, a to negativní. Vidíme různé rockové zpěváky, kteří užívají narkotika, a pak umírají na následky svého nevázaného, zlého způsobu života. Toto rozhodně není příklad k následování, protože přináší nejen peklo na zemi, ale také peklo po smrti. Svatí jsou v nebi. Tím, že jsme přijali Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána, jsme se narodili do Boží rodiny. Všichni, kteří žili skutečně křesťanským životem a předešli nás do věčnosti, jsou našimi bratry a sestrami a také patří do této naší duchovní rodiny. Dávají nám příklad dobrého, hrdinského života víry. To hlavní, čím se vyznačovali, byla láska k Bohu.

Slovanské národy mají pro lásku jen jeden výraz, řečtina má však tři, kterými přesně vyjadřuje, o kterou formu lásky se jedná. První slovo je „erós“ – jde o lásku mezi mužem a ženou. Pak je slovo „filia“, což je láska k rodině, láska matky k dětem, dítěte k rodičům nebo láska k národu. Třetím stupněm lásky je „agapé“, to je láska k Bohu. Ježíš se u Genezaretského jezera ptal apoštola Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ (Agapas me? – Miluješ mě tou Boží láskou?) A on mu odpověděl: „Filo se!“ Třikrát se ho Ježíš ptal: „Agapas me?“ A Petr třikrát odpověděl: „Filo se!“ Jinými slovy: Já Tě miluji tak, jak miluji své rodiče, svůj národ. Nemám v sobě tu Boží lásku. Miluji Tě tak, jak umím. A Ježíš potom řekl: „Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ (Jn 21,18) To mluvil o Petrově smrti. Když potom o Letnicích na apoštoly sestoupil Duch svatý, učinil z nich Kristovy svědky, On jejich srdce naplnil tou Boží láskou – agapé.

Čistá láska k Bohu je darem a bývá spojená s utrpením. Když však člověk odevzdá Bohu nejenom své hříchy, ale i všechny své problémy, svou přítomnost i budoucnost a spoléhá na Něj celým srdcem – důvěřuje Mu – On mu pak dá sílu i v těch nejtěžších utrpeních a křížích, které přijdou.

Tuto lásku k Bohu – agapé – měli všichni svatí. I my můžeme po jejich příkladu milovat Boha v konkrétních každodenních situacích. Přijde například nemoc, bolest nebo nějaký psychický kříž… Tehdy můžeme s odevzdaností povědět: „Pane, ať se stane Tvá vůle!“ V této větě je vyjádřena láska k Bohu. Nebo možno Bohu říci: „Důvěřuji Ti!“

Na každého člověka někdy přijde existenciální deprese. V té chvíli ani sám neví z čeho. Právě tu si uvědomujeme, že člověk touží po věčné lásce, po pravém štěstí, které mu nikdo nevezme. A ono je jenom v Bohu.

Všichni svatí jsou nám příkladem jak vstát, když člověk upadne, jít dál a nést svůj kříž. Oni také milovali svůj národ, svou rodinu… ale na první místo postavili Boha. Když Jej i my dáme na první místo, pak Boží láska bude působit v nás i na naše bližní.

Svatost není jen pro několik vyvolených, ale je normou pro každého z nás, protože jak je napsáno v Písmu svatém: Nic nečistého do nebe nevejde. Už tu na zemi máme usilovat o svatost. To není jenom fráze, je to konkrétní požadavek, výzva, abychom realizovali Boží slovo, abychom dávali v našem životě prostor Bohu, abychom Ho poslouchali.

V modlitbě Otčenáš říkáme: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi…“ To je program svatosti – plnit Boží vůli. A co je Boží vůle? Ta je nám řečena v Božím slově. Bůh nám dal svá přikázání, Ježíš nám ukázal jejich hloubku a také že bez Něho nemůžeme nic činit, tedy že je nemůžeme naplnit vlastními silami … A právě proto potřebujeme Ježíše, musíme se na Něho obracet, prosit Jej o pomoc. On sám nám pak dává k tomu sílu.

Svatí realizovali Boží slovo. I my jej máme realizovat. Naše norma svatosti je, abychom poslouchali Boží slovo nejenom ušima. Nestačí o něm filozofovat nebo jej dokonce kázat. My ho máme realizovat. Za ním je síla Ducha svatého. Když se budeme snažit žít Boží slovo ve svém každodenním životě, budeme mít zkušenost, jak skrze něj působí Boží milost, Boží láska a světlo, a také budeme vědět, jak jej vysvětlit jiným.

Fyzicky umírat nebudeme dvakrát – jenom jednou. Ale máme umírat každý den své vůli, svým pocitům, plánům… a hledat Boží vůli. Umírat sobě znamená milovat Boha, milovat Ho skutečně celým srdcem, celou duší a vší silou. Kdo je nám v tom příkladem? Ti, kteří nás předešli a nyní jsou v nebi v Boží slávě – svatí.

Apoštol Pavel nás vyzývá: „Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“ (Žid 12,1-2)

Poprosme dnes tyto mučedníky, apoštoly, proroky, poustevníky, řeholníky… ať se za nás přimlouvají, abychom vytrvali ve věrnosti Ježíši jako oni a pak se s nimi radovali věčně v nebi.

 

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na neděli Všech svatých

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.“

Gal 3,26-27 (17. 6 – 1. 7. 2018)