Jak je to dnes s církví?

18. 2. 2018

Odpověď Patriarchy Eliáše katolíkovi upřímně hledajícímu pravdu:

Na závěr svého dopisu jsi, Mirku, položil otázky: Jak je to s církví a jak je to s vámi?

Otázka: Jak je to s církví?

Odpověď: Náš Pán Ježíš Kristus založil svou církev, která je prostředkem k spáse duší. Tato Kristova církev je založena na apoštolech a prorocích (srov. Ef 2,20). Církev je sloupem a oporou pravdy ve světě (srov. 1Tim 3,15).

Církev je bojující a vítězná. Vítězná, to jsou svatí v nebeské slávě. Bojující je ta, která je na zemi.

Otázka: Kdo má věčný život?

Odpověď: Ten, kdo přijal a má Syna Božího. Je psáno: „Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu. Kdo má Syna Božího, má život (věčný), kdo nemá Syna Božího, nemá život věčný, ale hněv Boží na něm spočívá.“ (srov. J 3,36, 1J 5,11-12) Smrt člověka odhalí, v jakém je jeho duše ve skutečnosti stavu a zda je živým či mrtvým údem Kristovým.

Otázka: Jak je to se zevnější a vnitřní strukturou církve?

Odpověď: Kristova církev se skládá z neviditelné a viditelné části. Viditelná část neboli církevní struktura, by měla chránit a vytvářet podmínky pro růst neviditelné, duchovní části církve, Tajemného Kristova Těla, v lidských duších. Když církevní struktura neplní tuto funkci, a když ještě navíc hlásá hereze, přestala tvořit jednotu s Kristovým Tajemným Tělem, podvádí věřící a vede je do zavržení. Podstatu církve tvoří její neviditelná část: Tajemné Tělo Kristovo. Bez Něho viditelná část nemá smysl své existence a ani právo na existenci. Spásu člověka zajišťuje spasitelná víra v Ježíše Krista, skrze kterou zůstává živým členem Tajemného Kristova Těla – církve. Jde tu o osobní vztah k Pánu Ježíši, a ten je podmíněný zachováváním Jeho učení.

Shrnutí:

Neviditelnou částí Kristovy církve je Tajemné Tělo Kristovo, kde Pán Ježíš je Hlavou a lidé, kteří v Něho uvěřili a ve kterých On žije, jsou živými údy tohoto Těla. Oni mají Ducha Kristova a patří Bohu.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi těžkým hříchem a herezí působící apostazi (vnitřní odpad, vyloučení)?

Odpověď: Ti, kteří těžkým hříchem ztratili posvěcující milost, Boží život, zůstávají údy Tajemného Těla Kristova, ale mrtvými. Skrze upřímné pokání mohou Boží život znovu nabýt a stát se živými údy Tajemného Těla Kristova, v němž tvoří jednotu i s Otcem a Duchem svatým (srov. J 14,20). Naproti tomu ti, kteří se po křtu vědomě otevřeli lži a přijali hereze, tedy jiné učení protivící se podstatě křesťanství, sami sebe vyloučili z Kristovy církve a oddělili se od Krista (srov. 2J 8-9, Gal 1,8-9, J 15,4-6). Pokud heretik, který se apostazí vyloučil z vnitřní (neviditelné) části církve – Tajemného Těla Kristova, zastává církevní úřad, zastává ho nezákonně.

Otázka: Jaká je situace dnes?

Odpověď: Pro jednotu s herezemi je současný Vatikán i se svou církevní strukturou v apostazi. Zatvrzele odmítá konat pokání. Nechce se oddělit od nového, heretického učení v oblasti víry a mravů a nechce nazvat hereze herezemi. Naopak vyžaduje, aby každý kněz, a skrze něho i věřící, pokládali hereze za právoplatné učení Kristovo.

Otázka: Kde nastal zlom a kde vyvrcholení?

Odpověď: Zlom nastal na II. vatikánském koncilu, který otevřel dveře věroučným i morálním herezím. Následovalo období tzv. pokoncilního ducha, který oživil hereze modernismu odsouzené už sv. Piem X. Po koncilu nahradila pravověrné učení církve historicko-kritická metoda (HKT), která je postavena na ateistické filosofii. HKT popřela základ víry: vykupitelskou smrt Ježíšovu, Jeho historické a reálné vzkříšení i Boží inspiraci Písma svatého. Rovněž koncilní učení o úctě k pohanům a jejich kultům (démonům) degradovalo křesťanství, zablokovalo pravdivou misii a otevřelo dveře antimisii pohanství.

Vinu za tento stav plně nesou koncilní a pokoncilní papežové! Nesplnili svou povinnost chránit depositum fidei a zastavit proces sebezničení církve. Vyvrcholení apostaze nastalo 1. 5. 2011 beatifikací papeže Jana Pavla II., který nejenže dovolil masové šíření herezí, ale ještě gestem synkretismu v Assisi sám učinil další sebevražedný krok pro církev. Jeho beatifikací bylo na oltář postaveno zhoubné učení, které reprezentoval a šířil. Proto Byzantský katolický patriarchát (BKP) vyhlásil na tohoto papeže posmrtnou exkomunikaci a rovněž zveřejnil exkomunikaci Benedikta XVI. On de facto beatifikoval cestu odpadu pro celou církev, a tím apostazi katolické církve dovršil.

Otázka: Jak k tomuto katastrofálnímu stavu mohlo dojít?

Odpověď: Do církevních úřadů byli po II. vatikánském koncilu postupně dosazováni liberální kněží, kteří přijali nové heretické učení („nové evangelium“ – viz Gal 1,8-9). Celá církevní struktura se tak postupně dostala do apostaze. Je oddělena od „apoštolského učení“ (Sk 2,42) a Kristova evangelia! Z církevní struktury byl vyhnán Duch svatý – Duch pravdy a života. Vlády se ujal duch lži a smrti; jeho ovoce je dnes už zřetelně viditelné. Když v tomto stavu současný Vatikán vystupuje jako Kristova církev, nemá už na toto označení právo, protože zradil svou podstatu a podvádí věřící! Kdo chce být spasen, nemůže už apostaty poslouchat, protože pod praporem Kristovým podvodně vedou ty, kdo je poslouchají, do záhuby!

Otázka: Vysluhují apostaté svátosti platně?

Odpověď: Pán Ježíš ustanovil svátosti, které se realizují pouze v Kristově církvi, to je v církvi, která je prosta herezí. Vysluhovateli svátostí jsou biskupové a kněží, kteří jsou součástí Tajemného Těla Kristova, tedy mají pravověrné učení i Kristova Ducha (Ř 8,9). Svátosti skrze ně uskutečňuje Duch svatý. Proto kněz nebo biskup, pokud vysluhuje svátosti v těžkém hříchu, ale uchovává v sobě učení Kristovo, uděluje svátosti platně, leč „sám sobě jí a pije odsouzení“ (srov. 1Kor 11,29). Avšak kněz či biskup, který odpadl od učení Kristova a hlásá jiné evangelium, se stává apostatou, odděleným od Kmene (Ježíše Krista). Herezemi sám sebe vyloučil z Tajemného Těla Kristova – církve – a spočívá na něm Boží prokletí (Gal 1,8-9). Pokud apostata vysluhuje svátosti, vysluhuje je neplatně. Jde o podvod či divadlo. Už nemá pravomoc jednat jménem Krista a církve Kristovy, i když zastává viditelný úřad (srov. bula Pavla IV.).

Otázka: Jaký je dopad herezí na církev a křesťanské národy?

Odpověď: Hereze a apostaze jsou vnitřní rakovinou církve, a ta má dopad na celé křesťanské národy. Synkretismus s pohanstvím II. Vaticana má za následek islamizaci Evropy, konec misie a otevření se antimisii pohanství. To s sebou nese morální degradaci koncentrovanou v tzv. genderové ideologii, která ignoruje i nejzákladnější realitu, že muž je mužem a žena ženou. František gestem líbání nohou tyto deviace schvaluje a dává příklad k následování. Prosazování genderu je spojeno s nejkrutějším mechanismem v historii, a sice pirátským kradením dětí juvenilní justicí a sociálními službami. Ukradené děti jsou podrobeny psychické tyranii a morální devastaci a jejich narušená psychika je dopována psychotropními látkami. K těmto zločinům Vatikán pokrytecky mlčí, a proto na něj dopadá zodpovědnost.

Někteří biskupové Belgie, Německa a Holandska už prosazují sňatky homosexuálů v církvi, což je rouhání Bohu a totální bojkot Božích přikázání.

Otázka: Předpovídá Písmo svaté tento masový odpad?

Odpověď: Předpovídá a spojuje ho s příchodem Antikrista (srov. 2Sol 2,3-11). Na současnou dobu se vztahuje i proroctví týkající se odnětí ustavičné oběti – Eucharistie (srov. Dan 9,27;11,31), neboť apostaté vysluhují svátosti neplatně. Na místě svatém (v církvi) bude postavena ohavnost zpustošení (srov. Dan 12,11), to znamená, že do viditelné církve vejde duch antikrista – duch Asissi a HKT (srov. Mt 24,15). Tím, že bude odstraněn Duch Kristův zprostřed církevní struktury (srov. 2Sol 2,7), viditelná církev už nebude sloupem a oporou pravdy ve světě (srov. 1Tim 3,15). Proto apostatická církev připravuje nastolení totalitní Antikristovy diktatury – NWO (2Sol 2,8), kdy nikdo nebude moci nic prodat ani nic koupit, pokud nebude mít na ruce nebo na čele znak šelmy (666) – čipování (Zj 13,16-18).

Otázka: A co Mariánská zjevení?

Odpověď: Odpad uvnitř církve byl předpověděn nejen Písmem svatým, ale i zjeveními Ježíšovy Matky dětem v La Salette (1846) a rovněž dětem ve Fatimě (1917).

Otázka: Proč katolíci tuto apostazi nevidí? Proč nevidí její znaky?

Odpověď: Protože proces otevírání se herezím byl záměrně pozvolný. Trval téměř 50 let. Katolíci dnes hereze považují za pravověrné učení Kristovo, a pravé učení Kristovo považují za fanatismus, fundamentalismus a sektářství. Historicko-kritická teologie prakticky popřela Písmo svaté i církevní Tradici. Proto katolíci dnes už nevědí, co je a co není učení Kristovo. Prakticky ti, kdo přijali tyto hereze, už nejsou ani křesťané. K tomuto byli cílevědomě připravování a vychovávání církevní hierarchií skrze falešnou poslušnost. Boží slovo (Sk 5,29) však říká: „Boha je však třeba poslouchat více než lidi,“ – a heretiky už vůbec nikdo nesmí poslouchat!

Drahý Mirku, to jsem Ti stručně odpověděl na Tvou otázku, jak je to s církví, a nyní jsem dlužen ještě odpověď na Tvou druhou otázku: Jak je to s vámi?

Odpověď: Vzhledem k realitě herezí, odpadu papeže a všeobecné apostazi v církvi i morální devastaci ve světě, to, že jsme přijali biskupská svěcení, bylo nejen platné, ale i legitimní a nutné. Jde o apoštolskou a prorockou službu v církvi k odmaskování a usvědčení z herezí. Tedy jde o nutné stanovení duchovní diagnózy současného stavu církve. Ta je potřebná k procesu obnovy církve skrze pravdivé pokání. Jde o oddělení se od herezí a přijetí pravověrného učení Písma i Tradice. Naším svěcením od pravověrných biskupů byla zachována apoštolská posloupnost a pravověrná církevní hierarchie. Tím jsou potvrzena slova Pána Ježíše Krista: „Brány pekelné ji (církev) nepřemohou.“ (Mt 16,18) Stali jsme se „hlasem volajícího na poušti,“ aby se křesťané oddělili od věroučných a morálních herezí a opět se vrátili k Ježíši Kristu a Jeho zákonům.

Otázka: Jak je to s exkomunikacemi, které vyhlašuje heretická struktura?

Odpověď: Protože se jako apostaté (viz Gal 1,8-9) odsekli od církve – Tajemného Těla Kristova, jimi vyhlašované exkomunikace jsou neplatné a neúčinné, a to jak na základě Písma, tak i věroučné buly Pavla IV. Cum Ex Apostolatus Officio. Kdo se herezemi sám vyloučil – exkomunikoval – nemůže nikoho platně exkomunikovat, ani heretika, ne tak pravověrného.

otázka: Jaké je řešení pro tuto hierarchii?

Odpověď: Jediné, a to pokání. Musí se odříct herezí i ducha hereze a přijmout pravověrné učení!

Otázka: Byl v minulosti analogický stav současnému stavu církve?

Odpověď: Byl, v době arianismu (3.-5. stol.) a rovněž na začátku 20. století, ale nikdy nebyla tak katastrofální situace, aby odpadli k herezi papeži i s koncilem. Na počátku 20. století papež sv. Pius X. odsoudil hereze modernismu a heretici byli vyloučeni z úřadů i ze seminářů. Až do II. Vaticana musel každý kněz skládat před svěcením antimodernistickou přísahu. Pak byla zrušena.

Otázka: Jak je to s exkomunikacemi, které jste vynášeli na mnohé biskupy a některé církevní preláty?

Odpověď: Tyto exkomunikace byly a jsou platné, protože byly proneseny na základě Božího slova a ve skutečnosti jsme jen zveřejnili stav, ve kterém už dotyční byli. Vyhlášení exkomunikace bylo v jednotě s vůlí Boží, šlo o projev lásky a milosrdenství vůči těm, kteří zradili Krista a oddělili se od Něho. Tyto osoby byly nejprve vybídnuty, aby v této kritické době vyznaly víru a odřekly se herezí. Jejich vědomým odmítnutím odřeknout se herezí a vyznat víru se vyjevila jejich skrytá apostaze. To byl moment, kdy si mohli plně uvědomit duchovní realitu odpadu, ve které se nacházejí a která byla u mnohých skrytá. Vyhlášení exkomunikace je mělo přivést k uvědomění si závažnosti stavu, ve kterém se nacházejí a k následnému obrácení, aby se vrátili do jednoty s Kristovou církví – Tajemným Tělem Kristovým. Kdo z nich se pak dodatečně oddělil (či oddělí) od herezí a vyznal veřejně víru, sám ze sebe tuto exkomunikaci sňal. Kdo zatvrzele zůstává v herezi, je odseknutý od Tajemného Těla církve, je apostata a takového věřící nesmí poslouchat. Pokud nebude konat pokání ani v hodině smrti, bude věčně zavržen, ať je to biskup, kardinál či papež (srov. Lk 13,3).

 

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

 

 

Stáhnout: Jak je to dnes s církví? (18. 2. 2018)

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Nevíte snad, že když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti?“

Ř 6,16 (2. 12 – 16. 12. 2018)