Sedm slov z kříže (rozjímání) – І. slovo z kříže: “ Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!” (Lk 23,34)

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: ‚Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.‘“ (Lk 23,32-34)

„Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej…“

Smrt ukřižováním byla nejkrutějším a nejpotupnějším trestem. Když přišli na místo, rozkázali Šimonovi z Kyrény složit kříž, který nesl. Ježíš pak byl sražen pozpátku na zem, rameny na dřevo. Voják – kat – nahmatal na přední straně zápěstí důlek, vložil naň čtyřhranný železný hřeb a udeřil kladivem. Hřeb protrhl kůži, vedl místem, kde se nachází nerv, který ovládá pohyby palce a signalizuje bolest. Bolest způsobená probodnutím v tomto místě je ukrutná. Cévy byly roztrženy a rána silně krvácela. Další údery kladivem přibily ruku k dřevu kříže. Podobně byla přibita i druhá ruka a obě nohy. V těchto hrozných bolestech Ježíš s vypětím pronesl slova: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Ježíš prosí za ty, kdo ho křižují! Kdo to je? Ti vojáci? Jejich představení, které musí poslouchat? Náboženská hierarchie, co rozhodla, že Ježíš musí zemřít? Ti všichni ano, ale také každý, kdo hřeší. Tedy i můj hřích přibil Ježíše na kříž. „Ze srdce vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivé svědectví, rouhání.“ (Mt 15,19)

Hřích je na lidstvu jako přikrývka, která halí národy a proniká i každé lidské srdce. Celý svět a celé lidstvo je jako koncentrační tábor obehnaný ostnatým drátem a vrah a tyran – satan, hlídá lidstvo v temnotě. Jeho služebníci stále vpouštějí svůdné lži jako omamné drogy do lidských duší, aby tyto duše neprohlédly, neviděly pravdu a nemohly být osvobozeny. Jsou ve slepotě, a proto nevědí, co je hřích a co je Boží láska.

„Otče, odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům.“ K této prosbě z modlitby Otče náš Ježíš dodává: „Jestliže neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí…“ (Mt 6,15)

Celý problém s naším odpouštěním spočívá v tom, abychom si byli vědomi svého velikého dluhu vůči Bohu. Potom budeme snadno odpouštět svým bližním!

 

b) Citování Božího slova (5 minut): 

Uvědomuji si strašné muky ukřižovaní: probodnutí Ježíšových rukou i nohou, slyším údery kladiva do železných hřebů. Všichni opakujeme: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“ (Lk 23,34)

 

c) Modlitba podle Božího slova (5 minut):

Společně řekneme: „Otče“, а jeden za sebe i za ostatní hlasitě dodá: „Odpusť mi moje viny“. Uvědomuji si přitom aspoň jeden hřích.

 

d) Modlitba srdcem (5 minut):

Všichni vzýváme: „Ááá… bá“. Vědomě před Bohem odpouštím svým viníkům! (Abba aramejsky znamená Otče, Tatínku)


 

Stáhnout: Modlitební brožurka ke svěcení neděle

formát doc ,         formát pdf (verze pro tisk)

 

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“

Gal 5, 13-14 (16. 6. – 30. 6. 2019)