Mučednická smrt svatého Adriana a Natálie

(1. část)

Komentář: Svatí mučedníci Adrian a Natálie byli manželé rodem z Nikomedie. Po roce prožitém v ctnostném manželství, odvážně vyznali svou víru v Krista. Adrián se stal krvavým mučedníkem a Natálie dovršila hrdinský čin nekrvavého mučednictví spoluutrpením s pronásledovanými křesťany, když jim odvážně sloužila ve vězení a vystavovala svůj život smrtelnému nebezpečí. Odehrálo se to tak:

Za panování krutého císaře Maxmiliána se krev křesťanů lila řekami. Císař přišel i do Nikomedie. Vydal rozkaz, aby vyhledali křesťany a vydali je na muky. Tamější pohané udali veliteli vojska 23 mužů – křesťanů, ukrytých v jeskyni. Křesťané tam celou noc zpívali a modlili se k Bohu. Byli vysláni vojáci, zajali je, zakovali do železných řetězů a odvedli do města, aby je císaři vydali. Císař jel právě v tom čase na svém voze do pohanského chrámu, aby přinesl oběť. Na cestě jej potkali vojáci, kteří vedli zakované křesťany, a vykřikli:

Pronásledování křesťanů ve městě Nagran – ІІІ. část

Komentář: V té době slavný král Elezvoj, naplněn horlivostí, shromáždil všechno své vojsko a vyšel do boje proti bezzákonnému Dunajanovi. Byl to krutý boj za Omyritskou zem. S Kristovou pomocí Elezvoj porazil Dunajanovy pluky. Zničil všechno jeho vojsko a rozšířil slávu jména našeho Pána Ježíše Krista. Mnoho z židů i jiných národů se chtěli nechat pokřtít, ale nebylo tam v té době biskupa ani kněze ani jáhna, neboť všechno duchovenstvo Omyritské země nečestný Dunajan vyhubil. Blahoslavený Elezvoj proto poslal posly k Alexandrijskému patriarchovi Asteriovi. Se vším jej důkladně obeznámil. Pověděl, jak mu Bůh pomohl a prosil jej, aby vybral moudrého muže, vysvětil jej na biskupa a poslal k nim do Omyritské země. Před blaženého Asteria, proto přiváděli mnohé, ale ani jeden z nich nebyl hodný. Patriarcha se v úpěnlivé modlitbě v celonočním bdění obrátil na Pána a prosil Jej, aby On sám vybral a ukázal, koho chce poslat. Pán se mu zjevil ve vidění a nařídil mu, aby dal hledat jáhna Řehoře, který před nedávnem přišel do města; toho je třeba vysvětit a poslat ke králi Elezvojovi.

Pronásledování křesťanů ve městě Nagran – ІІ. část

Komentář: Zlý král Dunajan rozpoutal velké pronásledování křesťanů v celé Omyritské zemi. Upaloval a stínal tisíce Kristových věrných. Město Nagran zůstalo snad už jediné, v němž křesťané zůstali neoblomní ve víře a odhodlaně kladli životy za Ježíše Krista, svého Pána. Žila tam i vdova, Syklitíkie, vznešená, ctnostná. V mladém věku ovdověla. Spolu se svými dvěma dcerami žila ve svém domě na modlitbách a v postech. Po smrti manžela se zasnoubila Kristu. Sloužila Mu dnem i nocí. Když se o ní dozvěděl krutý Dunajan, nařídil, aby ji se ctí přivedli k němu i s oběma jejími dcerami.

Dunajan: Slyšel jsem o tobě, ctnostná ženo, že jsi ze slavného rodu, že jsi cudná a rozumná. Nechtěj následovat ty nemoudré ženy, které jsem zahubil pro jejich bláznovství. Nechtěj nazývat Bohem toho, jenž byl ukřižován na kříži. Neboť to byl nenajeda a pijan vína, přítel mýtníků a hříšníků, protivil se zákonům otců. Ale učiň to, co je hodno tvé vznešenosti, zřekni se Nazaretského a buď s námi zajedno. Budeš spolu s královnou v královských komnatách všemi uctívána, a tak budeš žít šťastněji než doposud.

Pronásledování křesťanů ve městě Nagran – І. část /Mučednická smrt svatého mučedníka Arety/

Komentář: Když v řecké zemi kraloval Justin a v Etiopii Elezvoj, pravověrní a dobří králové v zemi Omyritské, povstal bezectný král jménem Dunajan. Byl neúprosným protivníkem jména Ježíše Krista a velkým pronásledovatelem křesťanů. Vynaložil všechno své úsilí na to, aby ze země vyhnal všechny křesťany, neboť chtěl zničit už jen vzpomínku na přesvaté Kristovo jméno. Neúprosně pronásledoval církev, mučil a vraždil věřící, kteří se nepodřizovali jeho nařízením a nechtěli žít jako on. Když etiopský král Elezvoj uslyšel, že Dunajan ve své zemi rozpoutal kruté pronásledování křesťanů, velmi se tím rmoutil. Shromáždil proto své vojsko a vydal se proti němu do boje. V boji jej přemohl, podrobil ho placení daní a vrátil se do své země. Netrvalo však dlouho a Dunajan opět proti Elezvojovi povstal. Odvrhl jeho nařízení, shromáždil všechnu svou válečnou sílu a vyhubil všechny Elezvojovy vojáky, kteří zůstali ve městech na stráži, a znovu se ozbrojil proti věřícím. V jeho království nakonec už nezůstal nikdo, kdo by vyznával Krista. Jen v jednom městě zvaném Nagran bylo jméno Ježíše Krista neohroženě slaveno. Šířilo se zde křesťanské učení, množil se počet mnichů, zakládaly se nové kláštery, a rovněž věřící vzrůstali ve všech ctnostech. Nikomu, kdo by vyznával jinou víru, nedovolovali s nimi žít. Žili zde jako děti jedné matky – Kristovy Církve – ve vší zbožnosti a ctnostech.

Mučednická smrt svaté mučednice Doroty, panny, a těch, které byly s ní

Komentář: V Kapadockém kraji, v městě Cesarea, žila svatá panna Dorota. Po všechny dny svého života sloužila Bohu v čistotě, pokoře, cudnosti, zdrženlivosti, střídmosti… V postech a modlitbách nikdy neustávala. Byla velmi moudrá, takže ani nejlepší z mužů ji nemohli v moudrosti předčit. Všichni, kteří ji znali, oslavovali jméno našeho Pána Ježíše Krista, Jehož byla otrokyní. Její ctnostný vzhled i svatý život, nesrovnatelná moudrost a neposkvrněné panenství byly v lásce Kristově tak dokonalými, že se stala hodna Jeho nebeského příbytku. Dorota zdvojnásobila svůj zápas za Ježíše Krista. Vítězstvím nad tělem a ďáblem si spletla dvojí věnec: jeden – panenství, a druhý – mučednictví. Naplněna radostí přešla ke Kristu, svému Ženichovi. O tom, jak za Něj zde na zemi trpěla, krátce pojednává toto svědectví.

Když se mezi lidmi roznesla pověst o slávě jejího svatého života, doslechl se o ní i vladař jménem Sapricius.

Mučednická smrt svaté Anastázie Římské

Komentář: Za vlády císaře Decia a Valeriána, když byl správcem Říma Probus, stál nedaleko města malý ženský klášter. Nacházel se na neznámém, opuštěném místě a žilo v něm několik ctnostných postnic. Jejich matka představená Sofie byla už pokročilého věku, dokonalá v ctnostech.

V tomto klášteře žila i blahoslavená panna Anastázie, rodem z Říma. Matka představená Sofie ji přijala po smrti jejích rodičů jako tříletého sirotka. Vychovala ji ve svém klášteře v ctnostech a dobrých skutcích. Anastázie všechny jiné panny převyšovala vytrvalostí v duchovních bojích, postech, námahách i všech pracích. Bylo jí téměř dvacet let a byla obdarována neobyčejnou krásou. Brzy se o ní dozvěděli někteří z význačných občanů a zatoužili ji mít za manželku. Dělali pro to mnoho, ale svatá dívka vším pohrdala, neboť se zasnoubila jedinému Ženichovi – Kristu. Pro Něj uchovávala své panenství, sloužíc Mu v modlitbách dnem i nocí.

Život a utrpení svaté panny a mučednice Anežky Římské

Komentář: Svatá mučednice Anežka se narodila ve starém Římě. Byla vychována křesťanskými rodiči. V třinácti letech se dočasnou smrtí osvobodila od smrti věčné, neboť našla věčný Život – jediného Životodárce, Ježíše Krista. Jeho milovala nade všechno. Dívenka byla krásného vzhledu, ale ještě krásnější byla vírou.

Byla zasažena láskou sladkého Ježíše, narozeného z Přečisté Panny. Svým panenstvím se Mu zasvětila. Ve svém mladičkém věku pohrdla tímto marným světem a dala Bohu slib věčné čistoty. Kromě Něho samotného nechtěla milovat nikoho jiného. Když se svatá Anežka vracela z dívčí školy, uviděl ji jeden mladík, syn římského prefekta Symfronia. Hned se začal známých vyptávat, kdo jsou její rodiče a kde bydlí. Začal jí posílat množství darů. A sliboval ještě více, jen aby se rozhodla stát jeho nevěstou. Svatá Anežka všechny dary odmítala jako smetí. Měla je za nic. Vždyť se zasnoubila nesrovnatelně krásnějšímu Ženichovi, který ji zahrnoval mnohem cennějšími dary. Jemu se zaslíbila celým srdcem. Opustit Ho? Nikdy! Změnit víru, která ji s Ním spojovala a uhasit svou lásku k Němu? Copak by mohlo být větší šílenství?

Mučednická smrt 40 vojáků, umučených v Arménské Sebastii

Komentář: V době, kdy v západní části Římské říše pod ochranou císaře Konstantina Velikého církev rozkvétala, ve východní části byla podrobena krutému pronásledování vedeného Konstantinovým tchánem Licíniem. Tento mravně zkažený člověk zradil své slovo, kterým se křesťanům zavázal, že každému dovoluje vyznávat svou víru, a rozpoutal proti nim velké pronásledování. Popravil mnoho biskupů a kněží, bořil svatyně a nařídil, aby vojenské posádky ve městech obětovaly modlám. V arménské zemi ve městě Sebastii ležel posádkou slavný pluk pro svá vítězství zvaný „bleskový“. Když vévoda Agrikola, císařský náměstek, přečetl císařův rozkaz, vystoupilo ze šiku čtyřicet vojáků, věrných křesťanů, a řekli:

1. voják: Jako vojáci jsme svému císaři sloužili věrně a poctivě. Jsme však křesťané! Nezpronevěříme se Kristu!

Život a mučednická smrt svaté slavné mučednice Ireny

První část

Komentář: Ještě v době, kdy lidé byli ve tmě a ve stínu smrti modlářského bláznovství, začalo hlásáním apoštolů prosvítat světlo víry. Po celém světě se šířila dobrá zvěst o spáse v Ježíši Kristu. V té době vládl ve městě Magedon v řecké Makedonii vladař jménem Licínius. Jeho manželkou byla Licínie a měli dceru Penelope. Když jí bylo šest let, její otec pro ni dal za městem vystavět zámek, který měl spoustu rozmanitých pokojů vyzdobených všelijakými nádhernými věcmi a přeplněných velkým bohatstvím. Pak tam spolu s třinácti vybranými služebnicemi zavedl svou dceru. Přinesl i své zlaté bohy – modly, aby prý jeho dceru chránili. Zamkl ji v zámecké věži až do té doby, dokud nedospěje a nenastane čas příhodný k jejímu sňatku. Najal pro ni chůvu i jednoho starce, ctnostného a moudrého muže, jehož jméno bylo Apelianus, aby se s ní každý den věnoval knihám.

Mučednická smrt svatých mučednic Věry, Naděždy a Ljuby a jejich matky Sofie

část první

Komentář: V době panování nečestného římského císaře Hadriána žila v Římě vdova italského původu, jménem Sofie. Překlad jejího jména je moudrost. V souladu se svým jménem žila v křesťanské víře s touž moudrostí, kterou opěvuje apoštol Jakub slovy: „Ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce…“. Když Sofie žila v ctnostném manželství, narodily se jí tři dcery – Věra, Naděžda a Ljuba. Brzy však ovdověla. Žila dále ctnostně sloužíc Bohu modlitbou, postem a milosrdnými skutky. Její dcery vyrůstaly vyučovány v poznání prorockých a apoštolských knih. Přivykly slovům vyučování, starostlivě četly, modlily se a snaživě vykonávaly domácí práce. Zvěst o jejich dobrotě se roznesla po celém Římě. Doslechl se o nich i císařův náměstek Antiochus a toužil je uvidět. Když se tak stalo, dozvěděl se, že jsou křesťanky. Ony totiž svou víru v Krista neskrývaly. Pronásledováním jejich naděje v Krista neslábla ani se jejich láska k Němu neumenšovala. Oslavovaly Krista jasně přede všemi a opovrhovaly modlami, které jsou Bohu ohyzdné. Toto vše zvěstoval Antiochus císaři Hadriánovi.

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.“

Gal 5,16-17 (15. 7 – 29. 7. 2018)