Rozjímání nad Ř 7,16-17

«Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.»

Apoštol Pavel ukazuje, že právě tím, že nechci zlo, které dělám, souhlasím se zákonem, že je dobrý. Dále ukazuje na kořen zla ve mně, který ovlivňuje moje city, rozum i vůli, i na to, že tento kořen zla je dědičný hřích ve mně. Dále apoštol tuto pravdu o hříchu v nás rozvíjí: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.“

Slovo života – Ř 7,16-17 (21. 4 – 5. 5. 2019)

«Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli,

pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.

Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.»

Naše spoluvzkříšení

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Naše účast na Kristově vzkříšení je nyní skrze víru duchovní. Při druhém příchodu i naše tělo bude vzkříšeno do slávy.

Ke vzkříšení těla je řečeno: „A jako přišla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak všichni ti, kdo jsou v Kristu, dojdou života.“ (1 Kor 15,20)

Vzkříšený Kristus se ukázal své matce

a) Zamyšlení nad Božím slovem

O setkání vzkříšeného Krista se svou matkou Písmo mlčí. Ona v hodině Jeho smrti stála pod křížem a duchovně spolu s Ním vešla do Jeho smrti jako Jeho, ale i naše matka. Když sňali mrtvé Ježíšovo tělo z kříže, dotýkala se Jeho ran nejen rukou, ale i srdcem. Pak bylo umučené tělo pochováno do kamenného hrobu. Končí pátek a nastává noc. Co prožívá i pozemská matka v noci po pohřbu svého jediného milovaného syna? Hlubokou bolest v srdci. Bohorodička uchovává ve svém srdci všechna Ježíšova slova a nyní zůstává v Jeho spasitelném vyjádření: „Syn člověka bude odsouzen, zabit, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

Kristovo vzkříšení

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Svým zrakem se podívej na hvězdné nebe, miliony hvězd, vše je v pohybu podle Bohem daných zákonů. Jaká velikost! Slunce je milion třistatisíckrát větší než naše Zem. Sýrius je ještě osmkrát větší než Slunce a jsou ještě větší nebeská tělesa! K jiným dalším souhvězdím jsou dokonce miliony světelných let. Úžasné zákony jsou i na naší malinké Zemi: podmínky pro život, tajemství života a jeho předávání, úžasné divy spojené s instinkty zvířat.

Rozjímání nad Ř 7,14-15

«Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.»

Apoštol Pavel zde ukazuje na rozpor, čili na jakousi duchovní schizofrenii, kterou působí dědičný hřích v nás. Boží zákon je svatý, ale každý z nás je pod vlivem tělesnosti a duševnosti, a jak na tělo, tak i na duši působí zákon hříchu. Náš duch však žízní po Bohu a je porušenou přirozeností svázán a držen jako ve vězení. O tom, že v nás působí zákon hříchu, se může každý přesvědčit. Důkazem je, že chceme konat dobro, milujeme dobro, ale přesto konáme zlo, které nenávidíme a nechceme. Je zde zákon hříchu. Zákon je princip, který se opakuje, není to jen něco jednorázového. Zákon hříchu trvá, dokud žijeme tento život v čase, s tím musíme počítat a také nás na to upozorňuje Boží slovo. Proto musíme chodit ve víře. Je totiž nejen zákon hříchu, ale i zákon Ducha, jak o něm budeme v dalších verších uvažovat, a ten působí, sjednocujeme-li se v konkrétních situacích se svým Spasitelem, Ježíšem Kristem.

Slovo života – Ř 7,14-15 (7. 4. – 21. 4. 2019)

„Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.

Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci,

nýbrž to, co nenávidím.“

Doplnění k minulému slovu života Ř 7,5-6

Boží slovo říká, že když jsme žili podle těla, působily v nás hříšné žádosti. K jejich překonání zákon nedával sílu, naopak, tím, že je dával do světla, naše svědomí do detailu poznalo hřích a bylo tím svázáno. Zdůrazňujeme: zákon nám nedal sílu, abychom úměrně světlu překonávali hříšné žádosti. Zákon nás pouze usvědčoval, co hluboko v nás je, totiž ložisko lži a zla, spojené s pýchou a hříšnými žádostmi, a to nese ovoce smrti.

Verš 6. by mohl někdo nesprávně pochopit a vyvodit si špatný závěr, neboť je tam napsáno: …zemřeli jsme tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona.“ To ale neznamená, že svoboda je zprostit se zákona. Pravý smysl je napsán v dalších slovech: „…nyní ale sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.“ Pravá svoboda je jedině v Kristu!

Slovo života – Ř 7,5-6 (24. 3 – 7. 4. 2019)

„Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem

a nesly ovoce smrti. Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni,

byli jsme zproštěni zákona, takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha,

ne pod starou literou zákona.

Rozjímání nad Ř 7,5-6

„Když jsme byli v moci hříchu, působily v nás vášně podněcované zákonem a nesly ovoce smrti.
Nyní, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme zproštěni zákona,
takže sloužíme Bohu v novém životě Ducha, ne pod starou literou zákona.“

Pokud člověk odmítá Pána Ježíše jako Spasitele i jako toho, kdo vysvobozuje z moci hříchu, pak v člověku působí vášně, které zákon nepřemáhá, ale naopak, podněcuje. Takže zákon je v boji s vášněmi neúčinný. Pravdivě nazývá zlo zlem a lež lží, ukazuje i na trest, ale sílu nedává. Vášně, které produkuje hřích v nás, nesou ovoce smrti.

Dále písmo říká, že když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli spoutáni, byli jsme touto smrtí zproštěni zákona. Tu nejde o fyzickou smrt, ale o vnitřní sjednocení s Ježíšovou smrtí na kříži skrze spoluukřižování a skrze realizaci podstaty křtu, kterou je ponoření do Kristovy smrti. Právě v této vnitřní smrti, tedy v této jednotě s Kristem ukřižovaným, který svou smrtí přemohl smrt hříchu, je také naplnění požadavků zákona. Sami je nejsme schopni naplnit. Spojení s Kristovou smrtí nám umožňuje, abychom sloužili, tedy cele se odevzdávali Bohu v novém životě. Duch Boží, který měl účast na Kristově vzkříšení, pak působí i v nás, aby v nás tento nový život rostl.

Slovo života – Ř 7,4 (10. 3 – 24. 3. 2019)

„Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon

skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu,

který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.“

Rozjímání nad Ř 7,4

„Právě tak jste se i vy, bratří moji, stali mrtvými pro zákon skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, a tak nesli ovoce Bohu.“

V předcházejícím 1.-3. verši je přirovnání o ženě a dvou manželích. Ten první představuje Boží zákon, který je spravedlivý a dokonalý. Druhý manžel znázorňuje Krista. Pokud je žena spojena s tím prvním, jsou na ni vkládány jen požadavky, ale ten dokonalý manžel, zákon, ani prstem nehne, aby jí pomohl tyto požadavky plnit. Touží si vzít druhého, ale zbavit se toho prvního nemůže. On umřít nechce, a tak musí zemřít sama. To zemřítí je tajemství křtu, v němž jsme byli křtem ponořeni do Kristovy smrti a zároveň se nám dostalo nového, Kristova života. Toto přirovnání ukazuje na hlubokou realitu, že Ježíš nejenom za nás zemřel na kříži, ale jestliže jsme skrze křest a víru s Ním duchovně vešli do smrti, znamená to, že jsme se zřekli zákona hříchu a tím zároveň i spravedlivého zákona.

Slovo života – Ř 7,3 (24. 2 – 10. 3. 2019)

«Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici,

oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře,

je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí,

když se oddá jinému muži.»

Rozjímání nad Ř 7,3

„Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře,
je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí,
když se oddá jinému muži.“

Výklad pro Ř 7,1-2 a zároveň pro Ř 7,3:

Kristus – konec zákona

V 6. kapitole listu Římanům vidíme, jak nás Bůh vysvobodil od hříchu. V 7. kapitole vidíme, jak nás osvobozuje od zákona. V 6. kapitole je nám ukázána cesta vysvobození z hříchu na příběhu pána a jeho otroka a v 7. kapitole vidíme osvobození od zákona na dvou manželech jediné ženy. Příbuznost mezi hříchem a hříšníkem je totéž jako spojení mezi manželem a manželkou.

Slovo života – Ř 7,1-2 (10. 2 – 24. 2. 2019)

„Což nevíte, bratři, že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi;

když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.“

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.“

Ř 7,16-17 (21. 4 – 5. 5. 2019)