Slovo života – Ř 8,3 (6. 10. – 22. 10. 2019)

«Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu,

to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu

a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle.»

Rozjímání nad Ř 8,3

Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle.

Tento verš Písma navazuje na předcházející, kde je řečeno, že zákon Ducha osvobodil mě (tebe) od zákona hříchu a smrti. Ve 3. verši se mluví o zákonu a myslí se Mojžíšův zákon, tedy zákon Boží, který obsahuje určité předpisy, které jsou dobré a pravdivé, ale zákon nám nedává sílu, abychom je důsledně plnili. On nás, jak říká Písmo, především usvědčuje z hříchu. Proto dal Bůh za nás na smrt svého Syna, který přijal naše lidské tělo, tedy přišel v podobnosti těla hříchu a kvůli hříchu, aby tento hřích, tuto duchovní otravu ve svém těle přemohl.

„Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal… jeho jizvami jsme uzdraveni… Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech… Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku… Vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“ (srov. Iz 53,4-12) Toto předpověděl prorok Izaiáš několik století před příchodem Ježíše – Spasitele.

Slovo života – Ř 8,1-2 (22. 9. – 6. 10. 2019)

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,

nechodícím podle těla, ale podle Ducha. Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši,

vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti“.

Rozjímání nad slovem života Římanům 8,1-2

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podle těla, ale podle Ducha. Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti“.

Tyto verše Písma z listu Římanům navazují na předcházející. V nich apoštol volá: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ V 8. kapitole je řečeno, že vysvobozeni jsou ti, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši osvobozuje od zákona hříchu a smrti. Proces našeho vysvobození se v každé nové situaci znovu a znovu uskutečňuje jedině v Kristu Ježíši.

Rozjímání nad Ř 7,24-25

Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

Na závěr 7. kapitoly apoštol volá: Já nešťastný člověk!“ To volá v Božím světle, kde si uvědomuje zákon hříchu, který v nás působí, i lidskou bezmocnost, když chceme vlastní silou konat dobro. Zároveň s tímto zvoláním klade otázku: „Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?“ A hned dává odpověď: „Bohu buď dík, (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“

Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? volal apoštol Pavel. Není lahodnější hudby pro Boží sluch než toto volání. Tento výkřik je ten nejduchovnější, kterého může člověk užít.

Slovo života – Ř 7,24-25 (8. 9. – 22. 9. 2019)

«Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?

Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu,

ale svým tělem zákonu hříchu.»

Slovo života – Ř 7,22-23 (25. 8. – 8. 9. 2019)

„Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

Vidím však jiný zákon v mých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli

a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.“

Rozjímání nad Ř 7,22-23

„Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon v mých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.“ 

Ve verši 20. je napsáno: „Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ Zde je vyjádřeno, že v každém z nás je dědičný hřích neboli „starý člověk“. Ten s námi manipuluje a je příčinou otroctví, v němž se pak člověk nachází. Je to smutné dědictví po prvních rodičích. Tento duchovní jed, ďáblovo semeno, má program udržovat nás v nezávislosti na Bohu. Z Božího slova se dozvídáme, že svou sílu má v zákonu hříchu. Ve 23. verši je řečeno: „Vidím však jiný zákon v mých údech, který… mě činí zajatcem zákona hříchu…“

Mluví se zde i o zákonu naší mysli, tedy o svědomí – Božím hlasu v nás. Proti němu bojuje zákon hříchu. Zákon je stanoven tam, kde se jev periodicky opakuje. Tím se hřích stává zotročující silou. To je objektivní realita v každém člověku, ať si to uvědomuje nebo neuvědomuje či nechce uvědomovat. Je zde ukázáno na vnitřní boj vyššího s nižším – duchovního s živočišným.

Rozjímání nad Ř 7,18-20

“Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.”

Boží slovo ukazuje, že ve mně přebývá zlo, které přemáhá dobro, které chci, a manipuluje mě k tomu, že nakonec konám zlo, které nechci. Zlo je ovocem dědičného hříchu, duchovní otravy, která přinesla disharmonii a smrt. Působí v nás, a pokud se zlu oddáme, připraví nám to nejhorší, a to smrt věčnou. Je to určitá nespravedlnost, forma znásilňování, manipulace a otroctví, i když si to nechceme přiznat. Vidíme, že ovocem tohoto zla jsou všechny zločiny, vraždy, zvrácenosti, války i genocidy národů. Zlo a hřích v nás je skutečně mystériem, které rozumem plně nechápeme, jen Boží světlo nám může odkrýt toto tajemství nepravosti. Naším úkolem ale není, abychom se vrtali v hříchu, je třeba, abychom se ho varovali! Nejdůležitější je, abychom věděli, co s ním máme dělat, v tom je pravá moudrost. Své hříchy máme dávat do Božího světla pod kříž, a kořen zla neboli starý člověk byl s Kristem ukřižován, a tato pravda má být vírou znovu a znovu aktualizována. Verš 24. říká: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ Vysvobození je v Kristu Ježíši! Zbývá už jen Bohu děkovat.

Slovo života – Ř 7,18-20 (11. 8. – 25. 8. 2019)

„Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.

Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.

Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já,

ale hřích, který ve mně přebývá.“

Rozjímání nad Ř 3,14-19

Jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev,zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.

V 3. kapitole listu Římanům apoštol hovoří o tom, že všichni jsou před Bohem obviněni. Apoštol se ptá: „Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky? Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.“ V 9. verši se ptá: „Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech‘.“ A následují verše 14.−19., které si budeme připomínat dva týdny: „‚Jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.‘ Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.“

Slovo života – Ř 3,14-19 (28. 7. – 11. 8. 2019)

„Jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,

jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách;

nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.

Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem,

aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.“

Rozjímání nad 1J 3,24

«Kdo zachovává Jeho přikázání,
zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.»

V tomto slově života je rovněž zdůrazněno zachovávání Božích přikázání. Platí, že kdo je zachovává, přebývá v Bohu a Bůh v něm. Tuto pravdu Ježíš zdůraznil slovy: „Kdo mě miluje, bude zachovávat moje slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ V ten večer před svou smrtí Ježíš řekl: „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ (J 14,20-21)

Slovo života – 1J 3,24 (14. 7. – 28. 7. 2019)

„Kdo zachovává Jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm;

že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.“

Slovo života – 1J 3,22 (30. 6. – 14. 7. 2019)

„Oč bychom ho žádali, dostáváme od něho,

protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí“

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle“.

Ř 8,3 (6. 10. – 22. 10. 2019)