Rozjímání nad Gal 5,13-14

Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!

Apoštol Pavel mluví o svobodě. Jenže i liberální teologové a různí duchovní chytráci nebo náboženští podvodníci zneužívají svobodu k páchání nepravosti. Apoštol varuje, aby se naše svoboda nestala příležitostí k prosazování sebe, svého egoismu, ale v lásce máme sloužit jedni druhým.

Dále apoštol říká, že celý zákon je v jednom slově: „Miluj bližního jako sebe samého.“ Uvědomujme si to často a realizujme to. Milovat bližního znamená obětovat se za něho, toužit po tom, aby byl spasen, snažit se mu zprostředkovat pravdu Boží o spáse a vést ho k obrácení a k přijetí Ducha svatého, aby mohl žít, chodit v Duchu svatém tak, jak o to usiluji já – to je pravá láska. Tak miluji bližního jako sebe samého. Já chci být spasen, já chci mít věčný život, já chci být šťasten zde na zemi i po smrti a toto přeji i mému bližnímu.

Slovo života – Gal 5, 13-14 (16. 6. – 30. 6. 2019)

„Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři.

Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe,

ale služte v lásce jedni druhým.

Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově:

Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! “

Rozjímání nad Jak 2,21-22

«Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?»

Minulé slovo života, které jsme si dva týdny opakovali a nechali na sebe působit, nám bylo celkem jasné: Žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu a ty věci jsou ve vzájemném rozporu, a proto děláme to, co nechceme. To ve svém každodenním životě vidíme, a proto toto Boží slovo chápeme. Ta poslední věta ale: „Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem,“ ta už je trochu nejasná. Každý si ji může vysvětlovat jinak. Nechat se vést Duchem znamená chodit v poslušnosti víry tak jako Přesvatá Bohorodička a tak jako je nám dán za vzor praotec Abrahám. Kdo se nechá vést Duchem Božím, nepůjde proti Božímu zákonu, ale naopak bude ho zachovávat.

V listě Galaťanům apoštol však vysvětluje ještě jednu problematiku spojenou se zákonem, která je nám trochu cizí. Je to otázka obřízky a zachovávání Mojžíšských předpisů o různém očišťování se zdůrazněním obřadnictví, které nakonec de facto udusilo Ducha. Proto byl apoštol Pavel k této oblasti zákona úplně svobodný.

Slovo života – Jak 2,21-22 (2. 6. – 16. 6. 2019)

„Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků,

když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila

spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? “

Kristovo nanebevstoupení a naše spoluúčast v něm

Čteme Sk 1,6-12, J 14,1-4

Ježíš nám rezervoval místo v nebi. Je to naše místo. Tam je náš domov, naše vlast. Nejlepší by bylo, abychom na to místo šli hned v hodině smrti. Abychom se netrápili někde v očistci pro naši lhostejnost, vlažnost a slabou víru. Má v nás hořet oheň horlivosti, abychom v hodině smrti byli uchráněni od jiného ohně. Každý den v 15:00 vzbuďme dokonalou lítost opakováním jména Ježíšova: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Máme milovat Ježíše a uvědomovat si, co pro nás udělal. Žít tak, abychom mohli říct jako sv. Pavel: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. (2Tim 4,7-8) Čtyřicátý den po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebe, kde nám rezervuje místo. Je třeba si uvědomit, že nebe je naším domovem, naší otčinou. Můžeme prožívat tuto realitu: vidět Krista na Olivové hoře, jak se ukazuje apoštolům. Je tam i Přesvatá Bohorodička.

Rozjímání nad Gal 5,17-18

«Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu,
abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.»

V 7. kapitole listu Římanům, kterou jsme procházeli v uplynulých týdnech, je několikrát zdůrazněno, že chceme konat dobro, ale automaticky konáme zlo. Je zde řečeno, že to už nedělám já, ale hřích, který je ve mně. V listě Galaťanům je tato pravda hlouběji rozvinuta. Je zde jasně ukázáno, že hřích působí zvlášť skrze žádostivost těla, kterou pak člověka zotročuje. Je to nečistota, alkoholismus, narkomanie, obžerství…

Žádostivost v člověku vzbuzuje, až vybičovává, systém světa skrze sdělovací prostředky, dekadentní hudbu, nečisté obrazy, reklamy a propagaci konzumního životního stylu. Postavit se mu na odpor je mimořádným hrdinstvím a potřebujeme k tomu mimořádnou sílu. Proto se modlíme, proto přijímáme svátosti, proto se pokořujeme, proto konáme denně pokání a přiznáváme si své hříchy.

Slovo života – Gal 5,17-18 (19. 5 – 2. 6. 2019)

„Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu;

ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli.

Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.“

Slovo života – 1Kor 11,31-32 (5. 5 – 19. 5. 2019)

«Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.

Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě,

abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.»

Rozjímání nad 1Kor 11,31-32

«Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.»

Postupně jsme na sebe při modlitebních zastaveních nechali působit Boží slovo z listu Římanům ze 7. kapitoly, kde se mluví o zákoně Božím a také o jiném zákoně, o zákoně hříchu. Zákon Boží je svatý, my to uznáváme, a přesto ho přestupujeme. Jaké je východisko? Jen jediné, a to pokání. V čem spočívá pokání? V tom, že si přiznám hřích. V I. listu Korinťanům je napsáno: „Když sami sebe soudíme, nebudeme souzeni.“ S tímto soudem, s touto správnou sebekritikou, nemůžeme však zůstat na poloviční cestě. I Jidáš sám sebe soudil, ale skončil jako sebevrah v zoufalství. Pravdivé souzení sama sebe musí být spojeno s vírou, že za mé hříchy zaplatil Ježíš Kristus. Tedy dám své hříchy Jemu, pod moc Jeho krve. Pak platí: „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“

Rozjímání nad Ř 7,16-17

«Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.»

Apoštol Pavel ukazuje, že právě tím, že nechci zlo, které dělám, souhlasím se zákonem, že je dobrý. Dále ukazuje na kořen zla ve mně, který ovlivňuje moje city, rozum i vůli, i na to, že tento kořen zla je dědičný hřích ve mně. Dále apoštol tuto pravdu o hříchu v nás rozvíjí: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.“

Slovo života – Ř 7,16-17 (21. 4 – 5. 5. 2019)

«Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli,

pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.

Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.»

Naše spoluvzkříšení

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Naše účast na Kristově vzkříšení je nyní skrze víru duchovní. Při druhém příchodu i naše tělo bude vzkříšeno do slávy.

Ke vzkříšení těla je řečeno: „A jako přišla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání. Jako v Adamovi všichni umírají, tak všichni ti, kdo jsou v Kristu, dojdou života.“ (1 Kor 15,20)

Vzkříšený Kristus se ukázal své matce

a) Zamyšlení nad Božím slovem

O setkání vzkříšeného Krista se svou matkou Písmo mlčí. Ona v hodině Jeho smrti stála pod křížem a duchovně spolu s Ním vešla do Jeho smrti jako Jeho, ale i naše matka. Když sňali mrtvé Ježíšovo tělo z kříže, dotýkala se Jeho ran nejen rukou, ale i srdcem. Pak bylo umučené tělo pochováno do kamenného hrobu. Končí pátek a nastává noc. Co prožívá i pozemská matka v noci po pohřbu svého jediného milovaného syna? Hlubokou bolest v srdci. Bohorodička uchovává ve svém srdci všechna Ježíšova slova a nyní zůstává v Jeho spasitelném vyjádření: „Syn člověka bude odsouzen, zabit, ale třetího dne vstane z mrtvých.“

Kristovo vzkříšení

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Svým zrakem se podívej na hvězdné nebe, miliony hvězd, vše je v pohybu podle Bohem daných zákonů. Jaká velikost! Slunce je milion tři sta tisíckrát větší než naše Zem. Sírius je ještě dvakrát větší než Slunce a jsou ještě větší nebeská tělesa! K nejbližší hvězdě je vzdálenost asi 4 světelné roky. Naše Země se nachází 26 000 světelných let od středu galaxie Mléčná dráha, jejíž jsme součástí. K jiným dalším souhvězdím jsou dokonce miliony světelných let. Úžasné zákony jsou i na naší malinké Zemi: podmínky pro život, tajemství života a jeho předávání, úžasné divy spojené s instinkty zvířat.

Rozjímání nad Ř 7,14-15

«Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.»

Apoštol Pavel zde ukazuje na rozpor, čili na jakousi duchovní schizofrenii, kterou působí dědičný hřích v nás. Boží zákon je svatý, ale každý z nás je pod vlivem tělesnosti a duševnosti, a jak na tělo, tak i na duši působí zákon hříchu. Náš duch však žízní po Bohu a je porušenou přirozeností svázán a držen jako ve vězení. O tom, že v nás působí zákon hříchu, se může každý přesvědčit. Důkazem je, že chceme konat dobro, milujeme dobro, ale přesto konáme zlo, které nenávidíme a nechceme. Je zde zákon hříchu. Zákon je princip, který se opakuje, není to jen něco jednorázového. Zákon hříchu trvá, dokud žijeme tento život v čase, s tím musíme počítat a také nás na to upozorňuje Boží slovo. Proto musíme chodit ve víře. Je totiž nejen zákon hříchu, ale i zákon Ducha, jak o něm budeme v dalších verších uvažovat, a ten působí, sjednocujeme-li se v konkrétních situacích se svým Spasitelem, Ježíšem Kristem.

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“

Gal 5, 13-14 (16. 6. – 30. 6. 2019)