Rozjímání nad Ř 7,18-20

“Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.”

Boží slovo ukazuje, že ve mně přebývá zlo, které přemáhá dobro, které chci, a manipuluje mě k tomu, že nakonec konám zlo, které nechci. Zlo je ovocem dědičného hříchu, duchovní otravy, která přinesla disharmonii a smrt. Působí v nás, a pokud se zlu oddáme, připraví nám to nejhorší, a to smrt věčnou. Je to určitá nespravedlnost, forma znásilňování, manipulace a otroctví, i když si to nechceme přiznat. Vidíme, že ovocem tohoto zla jsou všechny zločiny, vraždy, zvrácenosti, války i genocidy národů. Zlo a hřích v nás je skutečně mystériem, které rozumem plně nechápeme, jen Boží světlo nám může odkrýt toto tajemství nepravosti. Naším úkolem ale není, abychom se vrtali v hříchu, je třeba, abychom se ho varovali! Nejdůležitější je, abychom věděli, co s ním máme dělat, v tom je pravá moudrost. Své hříchy máme dávat do Božího světla pod kříž, a kořen zla neboli starý člověk byl s Kristem ukřižován, a tato pravda má být vírou znovu a znovu aktualizována. Verš 24. říká: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“ Vysvobození je v Kristu Ježíši! Zbývá už jen Bohu děkovat.

Slovo života – Ř 7,18-20 (11. 8. – 25. 8. 2019)

„Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro.

Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.

Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.

Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já,

ale hřích, který ve mně přebývá.“

Rozjímání nad Ř 3,14-19

Jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev,zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.

V 3. kapitole listu Římanům apoštol hovoří o tom, že všichni jsou před Bohem obviněni. Apoštol se ptá: „Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky? Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.“ V 9. verši se ptá: „Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech‘.“ A následují verše 14.−19., které si budeme připomínat dva týdny: „‚Jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.‘ Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.“

Slovo života – Ř 3,14-19 (28. 7. – 11. 8. 2019)

„Jejich ústa jsou samá kletba a hořkost,

jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách;

nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.

Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem,

aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny.“

Rozjímání nad 1J 3,24

«Kdo zachovává Jeho přikázání,
zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.»

V tomto slově života je rovněž zdůrazněno zachovávání Božích přikázání. Platí, že kdo je zachovává, přebývá v Bohu a Bůh v něm. Tuto pravdu Ježíš zdůraznil slovy: „Kdo mě miluje, bude zachovávat moje slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ V ten večer před svou smrtí Ježíš řekl: „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ (J 14,20-21)

Slovo života – 1J 3,24 (14. 7. – 28. 7. 2019)

„Kdo zachovává Jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm;

že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.“

Slovo života – 1J 3,22 (30. 6. – 14. 7. 2019)

„Oč bychom ho žádali, dostáváme od něho,

protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí“

Rozjímání nad 1J 3,22

Oč bychom ho žádali, dostáváme od něho,
protože zachováváme jeho přikázání a činíme, co se mu líbí.

Je řečeno, že oč poprosíme, dostaneme. A důvod: protože zachováváme Jeho přikázání a děláme, co se Mu líbí.

Před tím, od 18. verše, apoštol Jan ukazuje na důležitost upřímnosti srdce před Bohem a píše: Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! Moji milí, jestliže nás srdce neobviňuje, máme svobodný přístup k Bohu.“

V tomto slově života je zdůrazněno, že dostaneme to, oč prosíme. Podmínkou vyslyšení našich proseb je zachovávat Jeho přikázání a konat před Ním, co se Mu líbí.

Rozjímání nad Gal 5,13-14

Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!

Apoštol Pavel mluví o svobodě. Jenže i liberální teologové a různí duchovní chytráci nebo náboženští podvodníci zneužívají svobodu k páchání nepravosti. Apoštol varuje, aby se naše svoboda nestala příležitostí k prosazování sebe, svého egoismu, ale v lásce máme sloužit jedni druhým.

Dále apoštol říká, že celý zákon je v jednom slově: „Miluj bližního jako sebe samého.“ Uvědomujme si to často a realizujme to. Milovat bližního znamená obětovat se za něho, toužit po tom, aby byl spasen, snažit se mu zprostředkovat pravdu Boží o spáse a vést ho k obrácení a k přijetí Ducha svatého, aby mohl žít, chodit v Duchu svatém tak, jak o to usiluji já – to je pravá láska. Tak miluji bližního jako sebe samého. Já chci být spasen, já chci mít věčný život, já chci být šťasten zde na zemi i po smrti a toto přeji i mému bližnímu.

Slovo života – Gal 5, 13-14 (16. 6. – 30. 6. 2019)

„Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři.

Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe,

ale služte v lásce jedni druhým.

Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově:

Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! “

Rozjímání nad Jak 2,21-22

«Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?»

Minulé slovo života, které jsme si dva týdny opakovali a nechali na sebe působit, nám bylo celkem jasné: Žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu a ty věci jsou ve vzájemném rozporu, a proto děláme to, co nechceme. To ve svém každodenním životě vidíme, a proto toto Boží slovo chápeme. Ta poslední věta ale: „Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem,“ ta už je trochu nejasná. Každý si ji může vysvětlovat jinak. Nechat se vést Duchem znamená chodit v poslušnosti víry tak jako Přesvatá Bohorodička a tak jako je nám dán za vzor praotec Abrahám. Kdo se nechá vést Duchem Božím, nepůjde proti Božímu zákonu, ale naopak bude ho zachovávat.

V listě Galaťanům apoštol však vysvětluje ještě jednu problematiku spojenou se zákonem, která je nám trochu cizí. Je to otázka obřízky a zachovávání Mojžíšských předpisů o různém očišťování se zdůrazněním obřadnictví, které nakonec de facto udusilo Ducha. Proto byl apoštol Pavel k této oblasti zákona úplně svobodný.

Slovo života – Jak 2,21-22 (2. 6. – 16. 6. 2019)

„Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků,

když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila

spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? “

Kristovo nanebevstoupení a naše spoluúčast v něm

Čteme Sk 1,6-12, J 14,1-4

Ježíš nám rezervoval místo v nebi. Je to naše místo. Tam je náš domov, naše vlast. Nejlepší by bylo, abychom na to místo šli hned v hodině smrti. Abychom se netrápili někde v očistci pro naši lhostejnost, vlažnost a slabou víru. Má v nás hořet oheň horlivosti, abychom v hodině smrti byli uchráněni od jiného ohně. Každý den v 15:00 vzbuďme dokonalou lítost opakováním jména Ježíšova: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Máme milovat Ježíše a uvědomovat si, co pro nás udělal. Žít tak, abychom mohli říct jako sv. Pavel: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. (2Tim 4,7-8) Čtyřicátý den po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebe, kde nám rezervuje místo. Je třeba si uvědomit, že nebe je naším domovem, naší otčinou. Můžeme prožívat tuto realitu: vidět Krista na Olivové hoře, jak se ukazuje apoštolům. Je tam i Přesvatá Bohorodička.

Rozjímání nad Gal 5,17-18

«Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu,
abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.»

V 7. kapitole listu Římanům, kterou jsme procházeli v uplynulých týdnech, je několikrát zdůrazněno, že chceme konat dobro, ale automaticky konáme zlo. Je zde řečeno, že to už nedělám já, ale hřích, který je ve mně. V listě Galaťanům je tato pravda hlouběji rozvinuta. Je zde jasně ukázáno, že hřích působí zvlášť skrze žádostivost těla, kterou pak člověka zotročuje. Je to nečistota, alkoholismus, narkomanie, obžerství…

Žádostivost v člověku vzbuzuje, až vybičovává, systém světa skrze sdělovací prostředky, dekadentní hudbu, nečisté obrazy, reklamy a propagaci konzumního životního stylu. Postavit se mu na odpor je mimořádným hrdinstvím a potřebujeme k tomu mimořádnou sílu. Proto se modlíme, proto přijímáme svátosti, proto se pokořujeme, proto konáme denně pokání a přiznáváme si své hříchy.

Slovo života – Gal 5,17-18 (19. 5 – 2. 6. 2019)

„Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu;

ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli.

Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.“

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.“

Ř 7,18-20 (11. 8. – 25. 8. 2019)