Rozjímání nad Gal 3,26-27

“Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.”

 Po tomto Božím slově, které si budeme rovněž dva týdny připomínat, následuje: „Není tu už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahámovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.“ Uvědomme si, že skrze víru, ne skrze skutky, jsme syny Božími, a to v Kristu Ježíši. My jsme duchovně v Něm, nejen skrze křest, jak je řečeno, že jsme pokřtěním v Krista také Krista oblékli, ale i skrze víru a skrze svaté svátosti si máme uvědomovat tuto hlubokou pravdu a z ní čerpat sílu k duchovnímu boji i radost z toho, že Ježíš je s námi, že my jsme v Něm a On je v nás. Tak, jak Ježíš řekl: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“ A to se děje ve svaté liturgii při svatém přijímání.

Slovo života – Gal 3,26-27 (17. 6 – 1. 7. 2018)

«Vy všichni jste přece skrze víru

syny Božími v Kristu Ježíši.

Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista,

také jste Krista oblékli.»

Slovo života – Ř 5,9 (3. 6 – 17. 6. 2018)

„Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve,

budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.“

Rozjímání nad Ř 5,9

 „Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.“

Tomuto Božímu slovu, které si budeme připomínat dva týdny, v téže kapitole předchází: „Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.“ (Ř 5,6-7)

V 8. verši je pak zdůrazněno: „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Ř 5,8)

A pak následuje 9. verš: „Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím Jeho krve, budeme skrze Něho zachráněni od Božího hněvu!“ Je třeba vědět, že jsme byli ospravedlněni ne něčím menším, ale prolitím Ježíšovy krve! A tím jsme také zachráněni od spravedlivého trestu za naše hříchy, jsme zachráněni od Božího hněvu.

Eucharistie 1 část: Smlouva nová a věčná

Úvod

Ve čtvrtek večer, den před svou smrtí, Ježíš Kristus ustanovil Eucharistii, Nejsvětější svátost. „Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: “Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět. Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: “Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.” A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: “Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.”“

Na druhý den Ježíš na potupném kříži vydal samého sebe v oběť za nás. Je to smlouva nová a věčná, potvrzena Jeho Krví. Ježíšova smrt na Golgotě je projevem největší Boží lásky ke každému z nás.

Svatá Eucharistie (mše svatá) je nekrvavou Obětí, je zpřítomněním Kristovy oběti na Golgotě. Má být centrem našeho života. K tomu je ale zapotřebí, abychom se mši svatou naučili správně prožívat. Tajemství, s nímž se křesťané setkávají ve svátosti Svaté Eucharistie, je má přetvářet v nového člověka: zde přijímají nové srdce i nového ducha, zde se vírou spojují s Kristovou smrtí, prožívají spoluvzkříšení spolu s Ním a sjednocují se s Kristem ve svatém přijímaní.

Dar proroctví

 

a) úvod – Dar proroctví

V listě ke Korinťanům je napsáno: Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních darech, nejvíce však, abyste prorokovali.“ (1Kor 14,1-3) Apoštol Pavel dále vysvětluje: „Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše.“ Tedy při prorokování nejde o nějaké věštění, ale o budování, povzbuzení a útěchu.

Dnes každý obrácený křesťan musí nejvíce dychtit po daru proroctví. Proč? Protože společným pramenem jak Písma, tak i daru proroctví je týž Duch svatý! Duch pravdy!

Křest ohněm

 

a) úvod – Křest ohněm

Ježíš řekl: „Oheň jsem přišel hodit na zem, a co chci, ať hoří.“ (srov. Lk 12,49-50) O jaký oheň jde? O oheň čisté Boží lásky – agapé – který hoří touhou po Bohu a záchraně nesmrtelných duší. O Ježíšovi je řečeno: „On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mt 3,11) Tento očistný oheň, který je také spojen s Duchem svatým, spaluje už zde na zemi strusku našeho egoismu a hříšných závislostí. Ať očišťuje i náš rozum, vůli, pocity, srdce, vzpomínky, představy, plány… Ať nás uvádí do plné pravdy.

Křest Duchem svatým

 

a) úvod – Křest Duchem svatým

Ježíš řekl: „I vy dostanete sílu Ducha svatého, a budete mými svědky.“ (Sk 1,8) Podmínkou přijetí Ducha svatého je pokání: „Obraťte se… a přijmete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám i všem kteří jsou daleko …“ (Sk 2,38-39)

Je třeba skrze neustálé pokání znovu a znovu přijímat Ducha svatého! Znamená to vycházet z temnoty hříchu a vcházet do Božího světla, ze lži do pravdy, ze smrti do života! Každé postavení se do světla vyžaduje zapření sebe.

Vždy, když konáme pokání, tedy vcházíme do Boží přítomnosti a zde vyznáváme svůj hřích a víru v sílu Ježíšovy krve, znovu přichází Duch svatý a dává světlo a sílu k poznání a k realizování Boží vůle! „Duch svatý se za nás přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými.“ (Ř 8,26) Pokud přijímáme Ducha svatého v plnosti, duch světa musí z naší duše ustoupit!

Slovo života – Gal 3,22 (20. 5 – 3. 6. 2018)

„Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení,

dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.“

Rozjímání nad Gal 3,22

Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu,
aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.

Před tímto veršem je napsáno: „Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku. Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona.“ Tedy apoštol Pavel nám znovu vysvětluje, že ospravedlnění od hříchu neboli tzv. spravedlnost nezískáváme ze zákona, tedy z jeho zevnějšího plnění. Klademe otázku: Jaký smysl má tedy zákon? Na to odpovídá 22. verš, který si budeme opakovat následující dva týdny: „Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří.“ Tedy je zde řečeno, že podle Písma je všechno v zajetí hříchu. Jinými slovy – zákon nás usvědčuje ze hříchu, ale neosvobozuje nás od něho. Osvobozuje nás od něho víra v Ježíše Krista. Tedy zaslíbení se naplňuje na těch, kdo věří v Ježíše Krista. Proto centrem naší víry i spásy je osobní vztah ke Kristu.

Slovo života – Gal 3,18 (6. 5. 2018 – 20. 5. 2018)

„Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu.

Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.“

Rozjímání nad Gal 3,18

Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu.
Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.

Tomuto výroku v 18. verši předchází v 13. verši zmínka o kletbě zákona, kterou na sebe vzal Ježíš. A dále je vysvětleno: „To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostali v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.“ Je zde řečeno, že to požehnání, které Bůh dal Abrahamovi, v Kristu je dáno i pohanským národům, tedy i nám. Co se týká židů, fyzických Abrahamových potomků, vztahuje se jen na ty, kteří vírou přijali Ježíše. Proroci a svatí Starého zákona věřili, že přijde Mesiáš a vírou, kterou měli, Ho de facto už předem přijali. Nakonec první, kdo Ježíše přijali, byli apoštolé, kteří byli židé, tedy tělesní potomci Abrahama. Jsou jiní potomci Abrahama, kteří Krista ukřižovali, a to byli židovští zákoníci, farizeové a velekněží, dnes jsou to většinou židozednáři.

Slovo života – Gal 3,13a (22. 4 – 6. 5. 2018)

„Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe.“

Rozjímání nad Gal 3,13a

„Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe.“

Je řečeno, že Kristus nás vykoupil z kletby zákona. Člověk však předpokládá, že Mojžíšův zákon přináší požehnání, a ne kletbu. Jak tomu tedy máme rozumět? V 10. verši stojí: „Ti, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: Proklet je každý, kdo nezůstává věrný všemu, co je psáno v zákoně a nečiní to.“ V listě Jakubově se píše: „Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.” (Jak 2,10) Žádný člověk není schopen plnit všechny požadavky zákona. Tedy na všechny lidi dopadá prokletí zákona. Verš 11 říká: „Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: Spravedlivý bude žít z víry.“ Tedy ospravedlnění z hříchu se děje z víry v Ježíše Krista. Proč? Protože Ježíš vzal prokletí, které dopadá na každého z nás za naše hříchy, dobrovolně na sebe, aby nás tohoto prokletí, které je ovocem hříchu, zbavil a aby nás zbavil i smrti věčné, kterou hřích zapříčinil.

Emauzy

 

a) úvod – Emauzy

Co prožívali učedníci, když vyšli z Jeruzaléma a když se k nim připojil Ježíš, kterého však nepoznali? Ježíš jim nejprve klade otázky: „O čem spolu rozmlouváte? Proč jste plni smutku?“ Jeden z nich, Kleofáš, Mu řekl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, který nevíš, co se tu v těchto dnech stalo.“ On se zeptal: „A co se stalo?“ Odpověděli Mu: „Ježíše Nazaretského, který byl prorok, mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží vydali, aby byl odsouzen na smrt… a my jsme doufali, že On je ten, který má vykoupit Izrael.“ A pak učedníci zvěstují, že slyšeli, že ženy viděly anděly, kteří říkali, že je živý. Ježíš jim řekl: „Jak jste nechápaví. To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci? Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim vše, co se na něj vztahovalo. Jejich srdce hořela, když jim vykládal Písmo. Brzy nato se jim při lámání chleba otevřely oči a oni Ho poznali, ale On zmizel jejich zrakům.

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.“

Gal 3,26-27 (17. 6 – 1. 7. 2018)