Kristova smrt a vzkříšení (kontemplativní modlitba)

Stáhnout: Modlitební brožurka ke svěcení neděle

formát doc ,         formát pdf (verze pro tisk)

Úvod

Duchovní vzkříšení církve nastane skrze obnovené svěcení dne vzkříšení – neděle.

První křesťané měli tyto čtyři základní duchovní pilíře: a) apoštolské učení, b) bratrské společenství (koinonia), c) společné modlitby, d) eucharistie (viz Sk 2,42). Všechny tyto čtyři prvky je třeba realizovat v den, který je cele zasvěcený Bohu. Nestačí pouze navštívit chrám (eucharistie), ale je třeba i setkání v malých společenstvích (buňkách). Rovněž jsou nám v tom vzorem apoštolové a první křesťané. Oni navštěvovali chrám, ale také se setkávali po domech.

Zde předkládáme modlitební modely nejen svěcení dne vzkříšení, ale zpočátku rozjímání nad utrpením a smrtí našeho Pána a Spasitele.

Poslední večeře a Getsemany (rozjímání)

 

Poslední večeře

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Ve čtvrtek večer je Ježíš spolu s apoštoly ve večeřadle. Velikonoční svátky jsou spojeny s obřadem obětování beránka a s velikonoční večeří. Tyto svátky vyjadřují vyjití Izraele z otroctví egyptského faraóna. Ježíš přišel, aby vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu a ďábla.

Na počátku Ježíš umyl apoštolům nohy. Tím jim dal jim příklad pokory a lásky. Varuje je před zradou, za níž je ďábel.

Dále Ježíš mluví o lásce: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá život za své bratry.“

Ježíš mluví o Duchu svatém: „Ještě bych vám měl mnoho mluvit, ale nesnesli byste to nyní. Až přijde Duch svatý, On vás uvede do plné pravdy.“

Ježíšova cesta na smrt (Z Getsemane na Golgotu)

Rozjímání

(Jedna sloka postní písně)

1. Ježíš umývá apoštolům nohy: Ve čtvrtek večer je Ježíš spolu s apoštoly ve večeřadle. Velikonoční svátky jsou spojeny s obřadem obětování beránka a s velikonoční večeří. Tyto svátky vyjadřují vyjití Izraele z otroctví egyptského faraóna. Ježíš přišel, aby vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu a ďábla.

Na počátku Ježíš umyl apoštolům nohy. Tím jim dal příklad pokory a lásky. Varuje je před zradou, za níž je ďábel. Ježíš dal příklad pokory. Nad ďáblem může zvítězit jen člověk pokorný. Pokora je pravda a ta osvobozuje. Ježíš řekl: „Učte se ode mne, neboť jsme pokorný srdcem.“ Máme se učit od Něho. Máme Jeho následovat, tedy v drobných gestech a skutcích se máme učit pokoře, pravdivosti vůči Bohu i lidem.

(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/ *)

Z Getsemane na Golgotu (křížová cesta)

 

a) Zamyšlení nad Božím slovem úvod

Zatčení: Apoštol zrádce přivedl do Getsemane vojáky a chrámovou stráž s pochodněmi. Přistoupil k Ježíši a zrádně Ho políbil. Vojáci se pak Ježíše zmocnili.

Před Annášem: Přivedli Ho k veleknězi Annášovi. Ten se Ho vyptával na mnohé. Jeden ze strážců udeřil Ježíše do tváře.

Před Kajfášem: Annáš poslal spoutaného Ježíše k veleknězi Kaifášovi. Kaifáš řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží“. Ježíš odpověděl: „Ty sám jsi to řekl.“ Velekněz roztrhl svá roucha a zvolal: „Rouhal se!“ Zástup začal křičet: „Hoden je smrti!“ Začali Ježíšovi plivat do obličeje a bít Ho po hlavě.

Zapření Krista: Petr seděl venku na nádvoří. Zde třikrát zapřel Krista s přísahou: „Neznám toho člověka.“ Když kohout zakokrhal, vyšel ven a hořce plakal.

Golgota – sedm slov z kříže

Sedm slov z kříže – І. slovo z kříže: “Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!” (Lk 23,34)

 

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: ‚Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.‘“ (Lk 23,32-34)

„Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej…“

Smrt ukřižováním byla nejkrutějším a nejpotupnějším trestem. Když přišli na místo, rozkázali Šimonovi z Kyrény složit kříž, který nesl. Ježíš pak byl sražen pozpátku na zem, rameny na dřevo. Voják – kat – nahmatal na přední straně zápěstí důlek, vložil naň čtyřhranný železný hřeb a udeřil kladivem. Hřeb protrhl kůži, vedl místem, kde se nachází nerv, který ovládá pohyby palce a signalizuje bolest. Bolest způsobená probodnutím v tomto místě je ukrutná. Cévy byly roztrženy a rána silně krvácela. Další údery kladivem přibily ruku k dřevu kříže. Podobně byla přibita i druhá ruka a obě nohy. V těchto hrozných bolestech Ježíš s vypětím pronesl slova: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Sedm slov z kříže – ІІ. slovo z kříže: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,43)

 

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Lk 23,39-43: „Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

„Ježíši,…“ lotr se zadíval do ztrýzněné Ježíšovy tváře: rána způsobená palicí přes nos a pravou tvář, na očních víčkách a obočích odřeniny, opuchlina na jařmovém oblouku, krvácení z nosu, pohmožděniny a poranění kůže, tvář se zalévá krví z cév na hlavě, které propíchly ostny. Z Jeho ran na rukou a nohou teče krev. Lotr slyší posměch a rouhání vojáků, i druhého zločince visícího na kříži. Slyší rouhání zpupné hierarchie. On se však, vědom si vlastního hříchu, zadíval Ježíšovi do očí, uvěřil v Něho a s vírou vyslovil: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Tímto zároveň vyznal veřejně před všemi, že Ježíš je opravdu Boží Syn, který odpouští hříchy a dává účast v Božím království. Bylo to slavné a veřejné vyznání Ježíše před Jeho nepřáteli, kteří se Mu posmívali.

Sedm slov z kříže – ІІI. slovo z kříže: „Hle, tvá matka!“ (J 19,26)

 

a) Zamyšlení nad Božím slovem

J 19,25-27: U Ježíšova kříže stály jeho matka … Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: ‚Ženo, hle, tvůj syn!‘ Potom řekl tomu učedníkovi: ‚Hle, tvá matka!‘ V tu hodinu ji onen učedník přijal v sebe.

„U Ježíšova kříže stála jeho matka…“ vidí Jej ukřižovaného, ztrýzněného, všude po těle stopy ran. Zvláště Mu působí obrovskou bolest trnová koruna na Jeho hlavě. Celou hlavu má sevřenu ostrými trny, které se zarývají do hlavy a způsobují bolestné krvácení. Viděla, jak několikrát upadl na tvář, když nesl kříž, jak silně má odřená kolena z pádů na křížové cestě. Když se tam s Ním setkala, byl to jen zlomek času, teď stojí pod křížem. Ježíš ji znovu uviděl. Dívá se na ni – Maria zde stojí v dokonalé duchovní jednotě, ukřižovaná spolu s Ním. Vedle ní je učedník Jan. Když ho Ježíš uviděl, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ Učedník plně nechápe, jak hluboce se uskutečňuje tajemství jeho znovuzrození. Dívá se na Ježíše, pro kterého opustil všechno a Ježíšovo slovo ho zasahuje až do nejhlubšího nitra. Sem duchovně přijímá Ježíšovu matku, která se stala i jeho matkou.

Sedm slov z kříže – ІV. slovo z kříže: „Žízním!“ (J 19,28)

 

a) Zamyšlení nad Božím slovem

J 19,28-29: „Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: ‚Žízním.‘ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.”

Ježíš visí na kříži a žízní. Kruté bičování rozdrásalo jeho svaté tělo a ztratil mnoho krve. Bič tvořily tři řemínky s kovovými hroty. Při bičování se nejprve objevily silné podlitiny a potom biče prosekávaly kůži, zařezávaly se čím dál hlouběji a vytrhávaly svalstvo až na kost. Tělo se změnilo v jednu krvavou ránu. Dva kati ze všech sil bičovali Ježíše. Údery bičů dopadaly na záda, ruce, nohy nejprve ze zadu, ale potom i zepředu. Žádnou část těla, ani hlavu a tvář neušetřili. Kůže visela dlouhými pásy ze zad a celé tělo se změnilo k nepoznání na masu rozedrané krvácející tkáně. Když byl Ježíš už na pokraji smrti, bičování bylo zastaveno. Pak ho polomrtvého odvázali a nechali klesnout na kamenné podlaze do kaluže Jeho vlastní krve. Náhlá ztráta velkého množství krve způsobila zrychlení tlukotu srdce, zemdlení a velkou žízeň. Obrovská bolest otevřených ran a silná žízeň mučila Pána Ježíše i během Jeho křížové cesty. Teď na kříži prožívá ještě palčivější žízeň. Jeho rty jsou suché, popraskané, jazyk přisedl k patru.

Sedm slov z kříže – V. slovo z kříže: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ (Мk 15,34)

V. slovo z kříže: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ (Мk 15,34),

což znamená „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil“

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Mk 15,34: „O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: ‚Eloi, Eloi, lema sabachtani?‘, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?‘“

Ježíš umírá na kříži. Jeho tělo je plné ran, pohmožděnin, kůže je pokryta studeným, lepkavým potem. Není možné najít žádnou polohu, která by poskytovala alespoň chvilkovou úlevu. Hřeby v zápěstí tlačí na velký pažní nerv a těžce poškozený nerv způsobuje nesnesitelnou trýzeň. Když se tlačí vzhůru, aby se těmto mukám vyhnul, plnou vahou se opírá o hřeby v chodidlech. Opět trýznivé bolesti, když hřeby protrhávají nervy mezi kostmi chodidel. Při každém pohybu se obnovuje krvácení. Ruce umdlévají, silné záchvaty křečí začínají probíhat svaly, které se stahují v prudkých neúprosných záchvěvech bolesti. Křeče svírají citlivá nervová zakončení ve svalech. Vzduch stěží může být do plic vdechnut a nemůže být vydechnut. Ježíš zápasí, aby se mohl pozvednout a ještě aspoň trochu se nadechnout. Nakonec se do plic dostává vzduch, částečně se obohacuje krev a křeče trochu polevují. Je schopen se křečovitě pozvednout, aby vydechl a znovu nabral životodárný kyslík. Prožívá nesmírně bolestivé stupňující se cykly křečí. Při každém posunutí se Jeho rozdrásaná záda odírají o sukovité dřevo kříže. Horečka stoupá, každý náraz temena hlavy na břevno zarývá trny hlouběji a natrhává dřívější rány.

Sedm slov z kříže – VІ. slovo z kříže: „Dokonáno jest!“ (J 19,30)

 

a) Zamyšlení nad Božím slovem

„Když Ježíš okusil octa, řekl: ‚Dokonáno jest.‘“

Ježíšovy ruce umdlévají, ztrácejí sílu. Silné záchvaty křečí stahují svaly v neúprosných záchvěvech bolesti. Přichází cykly dušení a prudkých bolestí. Svaly hrudníku jsou ochromeny a neschopny činnosti. Ježíš zápasí, aby se mohl alespoň trochu nadechnout. Vnímá hlubokou svíravou bolest v hrudníku. Perikard se pomalu naplňuje sérem a tlačí na srdce, čímž omezuje jeho pohyby. Srdce nepravidelně bije. Ztráta krve a nesnesitelná žízeň způsobují, že stlačené srdce se namáhá pumpovat těžkou, hustou krev do tkání a zmučené plíce se zoufale snaží vdechnout alespoň malé množství vzduchu. Ježíš cítí, jak se mu chlad smrti vkrádá do údů. S posledním vypětím sil vzpírá svá rozedraná chodidla na hřeby, napřimuje nohy, nadechuje se. Je slyšet Jeho slovo: „Dokonáno jest!“

Od okamžiku, kdy umírající Ježíš na kříži zvolal: „Dokonáno jest!“ zachvěla se nejen země (srov. Mt 27,51), nýbrž zachvělo se i peklo ve svých základech, neboť obětí Beránka bylo nepříteli lidského pokolení odňato právo na lidské duše a odňat dlužní úpis (srov. Kol 2,14). Zároveň byla odňata moc smrti (srov. 2Tim 1,10).

Sedm slov z kříže – VІІ. slovo z kříže: „Otče (Abba), do Tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ (Lk 23,46)

 

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Lk 23,44-46: Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: ‚Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!‘ Po těch slovech skonal.“ Мt 27,51.54: „… země se zatřásla, skály pukaly,… Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: ‚On byl opravdu Boží Syn!‘“

Po smrtelně bledé Ježíšově tváři tečou potůčky krve, která je čím dál tím tmavší. Líce plné ran se prodlužují. Rty jsou modré a stažené. Hlava se sklání k hrudi, Ježíši přestává bít srdce. Uvědomuje si, že je na prahu smrti. Z posledních sil se vzpírá na nohy a mocným hlasem volá: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ Jeho ruce předtím sevřené se teď otevřely a klesly. Kolena se vyhnula na jednu stranu. Hlava se bezvládně sklonila k hrudníku. Pán Ježíš vydechl naposled. Byla třetí hodina odpoledne.

Kristovo vzkříšení  – svěcení neděle

Ježíš vstal z mrtvých!

Pět částí Svěcení neděle: Část 1. Kristovo vzkříšení

 

První hodina

Kristovo vzkříšení

a) Zamyšlení nad Božím slovem

Svým zrakem se podívej na hvězdné nebe, miliony hvězd, vše je v pohybu podle Bohem daných zákonů. Jaká velikost! Slunce je milion třistatisíckrát větší než naše Zem. Sýrius je ještě osmkrát větší než Slunce a jsou ještě větší nebeská tělesa! K jiným dalším souhvězdím jsou dokonce miliony světelných let. Úžasné zákony jsou i na naší malinké Zemi: podmínky pro život, tajemství života a jeho předávání, úžasné divy spojené s instinkty zvířat. Tajemství lidského života: imunitní systém, činnost mozku, srdce, plic, nervový systém, zrak. Navíc tajemství duševního a duchovního života člověka, touha po štěstí, svědomí… Jeden zázrak za druhým. Věřit v ateistickou ideologii Darwina je proti kritické vědě i rozumu. Svým rozumem poznáváme neviditelného Tvůrce, který je za tímto stvořením. Zázraky jsou kolem nás. Otevřme oči! Bůh je koná i v našem životě.

Rovněž je zázrakem vzkříšení Krista! Boží tajemství nejsou proti rozumu, ale lidský rozum převyšují.

V duchu vidíme kamenný hrob na Golgotě. V noci ze soboty na neděli jej hlídají římští vojáci. Přední kněží a farizeové řekli o mrtvém Ježíši Pilátovi: „Když ještě žil, řekl, že třetího dne vstane z mrtvých. Rozkaž tedy hlídat hrob.“ (Mt 27,63-65)

Pět částí Svěcení neděle: Část 2.

 

Druhá hodina

Zjevení andělů

a) Zamyšlení nad Božím slovem

V neděli, brzo ráno, ještě za tmy, přichází Maria Magdaléna a druhá Marie do zahrady, kde byl Ježíš pochován. Nedaleko od hrobu je vyděsí prudké zemětřesení. Zjevuje se jim anděl Páně. Vidí ho, jak sestupuje z nebe, odvaluje od vchodu do hrobu velký kámen a sedá si na něj. Ženy s údivem hledí na andělovu tvář. Jeho obličej je jako blesk a rovněž roucho je zářivě bílé jako sníh třpytící se na slunci. Svědky tohoto oslnivého zjevu jsou i vojáci strážící Ježíšův hrob. Teď však leží na zemi jako mrtví, poraženi hrůzou z přítomnosti anděla. I ženy jsou vyděšené, ale hledí na nebeské zjevení s nadějí.

Teď jim anděl zvěstuje: Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl.“ (Mt 28,5-7)

Po nich přišly ke hrobu i jiné ženy, které nesly masti. Vešly do hrobu a tělo Pána Ježíše tam nenalezly. Viděli zde však dva muže v zářivě bílém rouchu. Ti jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tu, byl vzkříšen…“ (Lk 24,5-6)

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Což nevíte, bratři, že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství.“

Ř 7,1-2 (10. 2 – 24. 2. 2019)