Manifest mládeži proti amorálnosti

17. 10. 2018 

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

2. část – Nečistá svázanost a osvobození v Kristu

3. část – Biskupská synoda kope mládeži hrob

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

Církev přestala být solí světu a sloupem pravdy. Postupuje proces sebelikvidace křesťanství, ale i lidstva. Duchovní zlom nastal na II. vatikánském koncilu takzvaným aggiornamentem. Následovala invaze okultismu, východního pohanství spojeného s jógou, orientálními meditacemi a praktikami. Podmínky pro život z víry, v nichž byly formovány předcházející křesťanské generace, byly zničeny. Ideál hrdinství v boji za mravní čistotu padl. Mladá generace je formována čistě konzumně. Není připravovaná předmanželskou čistotou na životní poslání rodinného života, přestože právě ta zabezpečovala stabilitu nastávajícího manželství.

Popularizací nečistoty a odstraněním morálních zákonů se rozšířila nemorálnost. Životní styl se změnil. Křesťanské zásady byly vytlačeny a z vědomí vymizela realita smrti, Božího soudu a věčnosti.

Řehole rovněž zasáhl duch sebezničení. Tzv. úcta k pohanství zlikvidovala misijní ideál spásy duší. Místo toho nastoupila antimisie pohanství na křesťanská území.

Heretiky ani nepozdravujte! Proč?

Každý, kdo se postaví za Ježíše, bude pronásledovaný. Když k tomu dojde, nemáme se tomu divit, vždyť i Ježíš řekl: „Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás…“ (Jn 15,20) Toto si máme uvědomit v boji o spásu duší. Každý z nás má být svědkem Ježíše Krista. Ale i tu je nutné, abychom dodržovali určitá pravidla. Např. jak říká sv. Jan: Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.“ (2Jn 9-11) To znamená, že heretiky nemáme ani zdravit. Člověk by si řekl: „Tak přece nemohu jednat!“ A přesto Boží slovo říká jasně: „Ani je nezdravte!“ Proč? Protože jinak ten duch přejde na nás, zvláště pokud budeme poslouchat, co říkají a číst jejich literaturu. Oni totiž nechtějí slyšet pravdu.

Slovo otce patriarchy na Povýšení svatého kříže

 Ve čtvrtém století hledala sv. Helena, matka císaře Konstantina Velikého, v Jeruzalémě na Kalvárii svatý kříž, na němž zemřel náš Spasitel. Když jej našla, nechala vystavět baziliku Božího hrobu, do níž uložila část nalezeného kříže. V ten den byl zaveden svátek Povýšení svatého kříže.

Dnes jsme slyšeli 19. kapitolu evangelia sv. Jana o Ježíšově odsouzení, ukřižování a smrti:

„Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota.“ (Jn 19,14-17)

Sv. Jan tu líčí tragickou událost, které byl na Golgotě sám svědkem. Stál pod křížem, viděl Ježíšovo utrpení a slyšel i Jeho poslední slova. Mezi nimi byla i ta, která Ježíš řekl právě jemu.

Slovo otce patriarchy Eliáše o novém srdci

Hospodin skrze proroka Ezechiela i tobě říká: „Dám vám (ti) nové srdce!“ (Ez 36,26) Bůh slibuje, že tuto duchovní transplantaci učiní On sám. Co máme dělat my? Nic, jenom přijmout. Podepsat „pozitivní revers“ a učinit se naprosto nemohoucím, spoluukřižovaným s Kristem.

Buď jako ten, kdo leží na operačním stole a nechá se operovat lékařem, odborníkem. Není třeba Bohu radit, jak a co má dělat. On sám to učiní a nikdo jiný. Ty Mu jen dovol, aby se tě mohl neviditelně, ale skutečně dotknout.

Zde stojíme před velkým tajemstvím. Rozum se mu vzpírá a chce ho pochopit na základě hmotných představ. Avšak tu je nutné se sklonit a tuto duchovní realitu přijmout vírou. Neposkvrněné nové srdce není hmotný orgán, ale nové duchovní centrum, které můžeme přijmout a otevřít se mu jedině vírou. Je to území, kde už neplatí zákony hříchu, ale zákony Ducha milosti (srov. Ř 8,2). Je jako velvyslanectví jiného státu, jiného království, kde vládne a kraluje Ježíš.

Úkol proroka

Dar proroctví je spojen s prostým způsobem následování Krista. A to může každý z nás.

Tento dar se projevuje u každého jiným způsobem. Bůh jej dává jak charisma. Když podle toho člověk dovede žít a realizovat Boží vůli, stává se prorokem, tzn., že za prorockým slovem stojí a je ochotný pro Krista a pro pravdu obětovat i život.

Jak skončili proroci? Všichni se stali mučedníky, buď krvavými nebo nekrvavými, neboť museli snášet očerňování, pronásledování, zesměšňování… Sám Pán Ježíš řekl farizeům: „Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.“ (Mt 23,30) a na jiném místě: „Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo…“ (Mt 23,34)

Zednářský velmistr kontra Byzantský patriarchát (+ video)

30. 7. 2018

V rádiu v Česku hovořil velmistr zednářské lóže a kromě jiného řekl: „Zednářství je víceméně spirituálně charitativní organizace.“

Ve světě jsou dvě základní spirituality, a to křesťanská, která uctívá pravého Boha, a protikřesťanská, která uctívá pohanská božstva neboli padlé anděly – démony.

Bůh stvořil svět viditelný, ale i neviditelný. Do neviditelného světa patří duchové či andělé. Ve zkoušce se velká část andělů postavila proti Bohu. Z pyšných andělů se stali antibohové, démoni. Akbar, tedy nejvyšší z démonů – Lucifer, je později nazván satanem.

Elity, antidekalog a východisko

2.7.2018

Vlivem elit je dnes programovaná lež a nese už katastrofální ovoce. Chtěl bych ukázat na východisko.

Český mučedník Jan Hus řekl: „Hledej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu, pravda tě vysvobodí od hříchu a ďábla, a nakonec od smrti věčné.“

Dnes je ale elitami nastolen diktát: nehledej pravdu, nemiluj pravdu, braň lež… Konec toho je však smrt věčná.

Eucharistie 1 část: Smlouva nová a věčná

Úvod

Ve čtvrtek večer, den před svou smrtí, Ježíš Kristus ustanovil Eucharistii, Nejsvětější svátost. „Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: “Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět. Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: “Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.” A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: “Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.”“

Na druhý den Ježíš na potupném kříži vydal samého sebe v oběť za nás. Je to smlouva nová a věčná, potvrzena Jeho Krví. Ježíšova smrt na Golgotě je projevem největší Boží lásky ke každému z nás.

Svatá Eucharistie (mše svatá) je nekrvavou Obětí, je zpřítomněním Kristovy oběti na Golgotě. Má být centrem našeho života. K tomu je ale zapotřebí, abychom se mši svatou naučili správně prožívat. Tajemství, s nímž se křesťané setkávají ve svátosti Svaté Eucharistie, je má přetvářet v nového člověka: zde přijímají nové srdce i nového ducha, zde se vírou spojují s Kristovou smrtí, prožívají spoluvzkříšení spolu s Ním a sjednocují se s Kristem ve svatém přijímaní.

Slovo otce patriarchy Eliáše na neděli Všech svatých

První neděle po Letnicích je ve východním obřadu zasvěcena všem svatým. Jde především o mučedníky, k nimž Církev později přiřadila také apoštoly, biskupy, askety, řeholníky a řeholnice.

Dnes si připomínáme veliký příklad těchto mužů, žen a dětí z dávnější i blízké minulosti, kteří jsou hrdiny víry a jsou nám vzorem života víry, čisté lásky k Bohu, k bližním i k národu.

Dnes se nám však bohužel nabízejí jiné vzory, především mladé generaci, a to negativní. Vidíme různé rockové zpěváky, kteří užívají narkotika, a pak umírají na následky svého nevázaného, zlého způsobu života. Toto rozhodně není příklad k následování, protože přináší nejen peklo na zemi, ale také peklo po smrti. Svatí jsou v nebi. Tím, že jsme přijali Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána, jsme se narodili do Boží rodiny.

Otevřený dopis řediteli Národního divadla Brno, řediteli divadla Husa na provázku a propagátorům divadelního představení potupujícího Ježíše Krista

20.4.2018

Tento otevřený list je reakcí na váš úmysl uvést divadelní představení „Naše násilí, vaše násilí“, v němž se zobrazuje scéna rouhavého charakteru, hrubě urážející osobu Ježíše Krista.

Kdyby někdo chladnokrevně znásilnil Vaši dceru, patřil by před soud a do vězení. Ale ani tento spravedlivý trest pro zločince by neodstranil z duše Vaší dcery trauma, které ji bude provázet celý život. Vás, jako otce, by denně sžíralo potupení a utrpení Vaší dcery.

Ježíš Kristus přinesl vzor nejdokonalejšího mravního a ctnostného života.On ustanovil zákon zakazující znásilnění, cizoložství anebo jakoukoliv sexuální zvrácenost.

On shrnul celý Zákon do dvou přikázání: „Miluj svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a ze všech svých sil a bližního jako sebe samého.“

Ježíšova Matka – testament z kříže

Jaký je vztah našeho patriarchátu k Ježíšově Matce?

Plně biblický, ve shodě s celou církevní tradicí. Ježíš je pravým Bohem a Maria je matkou Boha – Bohorodičkou – Theotokos. Tak to vyhlásil koncil v Efezu r. 431. Plně si od každého, kdo přijal Ježíše, zaslouží zvláštní úctu, jak stanoví Písmo: „Budou mě blahoslavit všechna pokolení.“ (Lk 1,48)

Kritický pohled na papežství

Kritický pohled na papežství nemá za cíl jeho likvidaci, jak o to usilují někteří kardinálové a liberální teologové. Má za cíl jeho očištění.

Jak chápal papežství apoštol Petr i jeho nástupci v prvních třech stoletích? Tak, že na prvním místě sami svědčili o Kristu jako mučedníci. Ježíš je Boží Syn, zemřel za naše hříchy a jako Bůh vstal historicky a reálně z mrtvých. V nikom jiném není spásy (Sk 4,12).

Kněžím

24. 3. 2018

Drahý bratře v kněžské službě,

není podstatné, zda mě osobně znáš či neznáš, podstatné je, abys znal svého Pána, který za Tebe zemřel na kříži a který Tě povolal podobně jako apoštoly slovy: „Pojď za mnou!“ Ty jsi šel: gymnázium, seminář, kněžské svěcení a pastorační služba. Uprostřed všech starostí si polož otázku: Kde je Ježíš? Ty pro Něho pracuješ, ale jaký je Tvůj osobní vztah k Němu? V knize Zjevení Ježíš napomíná: „Vrať se k první lásce! Nejsi studený ani horký.“

V cestě následování našeho Pána musíme počítat s denním křížem, se slinami do obličeje, s trnovou korunou, ale i s pády. Zadívej se v této postní době Ježíšovi do očí a řekni Mu, kolik to bylo pádů po prvním nadšení v kněžské službě. Ježíš se na Tebe dívá, jako se podíval na kajícího Petra nejen v tu noc, kdy Ho zapřel a kdy pak zakokrhal kohout, ale také když se na něj zadíval s láskou u Genezaretského jezera. Tehdy mu položil jednu otázku, kterou třikrát zopakoval: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ „Romane, syne Pavlův, miluješ mne?“ Se slzami v očích apoštol Petr odpovídá: „Pane, Ty víš všechno, Ty víš, že Tě miluji.“ Po tomto vyznání Ježíš svému apoštolu předpověděl mučednickou smrt. Polož si otázku: A co já dnes? A kde je Ježíš v mém osobním životě? Miluji Ho opravdu? Jsem ochoten Ho následovat, tedy hledat a plnit Jeho vůli? Co chce Bůh dnes ode mne? Pane, buď Tvá vůle – konkrétně v čase a v situaci, ve které jsem dnes, v sobotu večer. Ty víš, Pane, kolik všedních starostí přes týden bylo.

Jak je to dnes s církví?

18. 2. 2018

Odpověď Patriarchy Eliáše katolíkovi upřímně hledajícímu pravdu:

Na závěr svého dopisu jsi, Mirku, položil otázky: Jak je to s církví a jak je to s vámi?

Otázka: Jak je to s církví?

Odpověď: Náš Pán Ježíš Kristus založil svou církev, která je prostředkem k spáse duší. Tato Kristova církev je založena na apoštolech a prorocích (srov. Ef 2,20). Církev je sloupem a oporou pravdy ve světě (srov. 1Tim 3,15).

Církev je bojující a vítězná. Vítězná, to jsou svatí v nebeské slávě. Bojující je ta, která je na zemi.

Je potřebné dnes papežství? (+ video)

16. 2. 2018

Někteří němečtí teologové nepokládají dnes papežství za potřebné. Tito teologové rovněž už prosazují nejen gender deviace, ale i církevní sňatky homosexuálů.

Začíná postní doba. Každý křesťan by se měl zastavit a znovu si uvědomit nejzákladnější věci týkající se jeho života a spásy. Pokud člověk uvěřil lži a přijal hereze, i kdyby to bylo v dávné minulosti, musí činit pokání. To znamená postavit se pod Kristův kříž, oddělit se od herezí a cesty hříchu a dát se na cestu pokání, pravdy a následování Krista.

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu. Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.“

Ř 6,7-8 (21. 10 – 4. 11. 2018)