Kristovo nanebevstoupení a naše spoluúčast v něm

Čteme Sk 1,6-12, J 14,1-4

Ježíš nám rezervoval místo v nebi. Je to naše místo. Tam je náš domov, naše vlast. Nejlepší by bylo, abychom na to místo šli hned v hodině smrti. Abychom se netrápili někde v očistci pro naši lhostejnost, vlažnost a slabou víru. Má v nás hořet oheň horlivosti, abychom v hodině smrti byli uchráněni od jiného ohně. Každý den v 15:00 vzbuďme dokonalou lítost opakováním jména Ježíšova: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Máme milovat Ježíše a uvědomovat si, co pro nás udělal. Žít tak, abychom mohli říct jako sv. Pavel: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. (2Tim 4,7-8) Čtyřicátý den po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebe, kde nám rezervuje místo. Je třeba si uvědomit, že nebe je naším domovem, naší otčinou. Můžeme prožívat tuto realitu: vidět Krista na Olivové hoře, jak se ukazuje apoštolům. Je tam i Přesvatá Bohorodička.

Nesesmilníš – Písmo a Tradice

19. 2. 2019

Současná genderová ideologie, spojená s prosazováním tzv. LGBTQ, diametrálně protiřečí Duchu a liteře Písma i Tradici. Omlouvání tohoto hříchu v Katechismu 2358-59 i Františkovo líbání nohou transgenderům vede k masovému šíření zvrácenosti.

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Zjevení Páně

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.‘ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Mt 3,13-17)

Ježíš přišel k Jordánu, aby se dal pokřtít od Jana křtem pokání. On, Boží Syn, který žádný hřích neměl, se postavil do zástupu mezi hříšníky. Pokořil se, aby nám dal příklad.

Evangelium svědčí, že když byl Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a bylo slyšet hlas: „Toto je můj milovaný Syn.“ Podstatou tohoto svátku je zjevení, že Ježíš je pravý Bůh a zaslíbený Spasitel. Přijetí toho zjevení je z naší strany podmíněno pravdivým pokáním.

Metanoia – ortopraxe /Advent 2018/

8. 12. 2018

V současné době duchovního chaosu je třeba mít jasnou orientaci, jaké prostředky vedou k duchovnímu životu – ortopraxi.

1) Svěcení neděle

V noci ze soboty na neděli vstal Kristus z mrtvých. Rovněž v neděli, kolem 9. hodiny, byl na apoštoly seslán Duch svatý a zrodila se církev. První křesťané stáli na čtyřech duchovních základech (Sk 2,42):

 

  1. modlitby,
  2. apoštolské učení (výklad Božího slova v témž Duchu, v jakém ho učili apoštolé),
  3. bratrské společenství (koinonia),
  4. lámání chleba (eucharistie).

Modlitby ke svěcení neděle (každý se modlí doma)

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie

Neposkvrněné početí Panny Marie bylo předpovězeno a zjeveno na počátku svatého Písma, kdy Bůh řekl hadovi-svůdci: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gen 3,15) Tedy mezi Přesvatou Bohorodičkou a ďáblem je ustanoveno věčné nepřátelství.

Had-svůdce bude stále pod nohou Marie a její noha bude šlapat na jeho hlavu. Bůh stvořil Marii úplně bezhříšnou, neposkvrněnou. Ona od svého početí pod srdcem své matky svaté Anny, při svém narození i v každou chvíli svého života byla bez hříchu. Proto ďábel neměl k Přesvaté Bohorodičce přístup. Neposkvrněnost Marie potvrzují i slova andělského pozdravu: „Zdrávas Maria, milostiplná.“

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek svatého Mikuláše

Svatý Mikuláš se narodil kolem roku 270 v pobřežním městě Patara v dnešním jižním Turecku zbožným rodičům. Byl jedináčkem. Přestože rodina měla velký majetek, který by mu zabezpečil lehký a spokojený život, chlapec již od dětství projevoval touhu kráčet po cestě křesťanské dokonalosti.

V jinošském věku se vyhýbal prostopášnostem ostatních chlapců. Místo toho raději chodil do chrámu, mnoho se modlil, naslouchal čtení Písma svatého a snažil se zapamatovat si vše, čemu byl schopen porozumět.

Mladičkého Mikuláše přijal do svého domu jeho strýc, který se také jmenoval Mikuláš, a byl biskupem Lýkie. Ten jej pečlivou výchovou a duchovním vedením připravil na kněžskou službu a pak i vysvětil. Když oba rodiče zemřeli, Mikuláš rozdal zděděný majetek chudým.

Jedním z nich byl kdysi bohatý šlechtic, který zchudobněl. Měl tři dcery. Protože je nemohl vdát, rozhodl se zavést je do domu hříchu, aby tak získal peníze na obživu i na jejich věno. Když se to dozvěděl svatý Mikuláš, po tři noci přicházel k jeho domu a pokaždé potají vhodil do okna měšec plný zlata, aby tak byly dívky zachráněny před morální zkázou.

Epikléze /4. část: Epikléze – chrám a ikonostas/

26.11.2018

Biblickým modelem pro křesťanský chrám je vize daná Bohem (Mojžíšovi). Byla zrealizovaná na Jeruzalémském chrámu. Základní strukturu tvoří velesvatyně, kde je zvláštním způsobem přítomen Bůh, svatyně, kde kněží přinášeli oběti Bohu, a místo pro lid.

Východní chrám s ikonostasem, oltářem i svatostánkem uchovává tuto biblickou strukturu chrámu dodnes. I v západní církvi tomu tak bylo do II. Vatikánského koncilu, než nastala absurdní reforma. Kněz, který zastupuje lidi a přináší za ně na oltáři oběť Bohu, se po reformě otočil zády k centru chrámu, kterým je svatostánek, v němž je neustálá přítomnost Boha. Na mnohých místech byl navíc svatostánek z centra chrámu odstraněn. Rovněž byly odstraněny mřížky, které vymezovaly prostor pro kněze a pro ty, kteří přisluhovali při liturgii.

Epikléze /3. část: Epikléze – prožívání v liturgii/

25.11.2018

Epikléze je vzývání Ducha svatého, aby sestoupil na nás a také na předložené dary. Má tři části:

1) Kněz klečí a v duchu naléhavě prosí Boha: Nizposli (sešli) Ducha Tvojeho svjataho na ny (nás)(Pozn.: Po celou epiklézi sbor zpívá antifonu: „Tebe pojem…“ nebo je ticho).

Bůh zaslibuje skrze proroka Ezechiela (37): „Hle, Já do vás uvedu Ducha a oživnete.“ – v duchu prosíme: Pane, dej Ducha pokání, ať oživneme!

„Dám vám šlachy“Dej nám šlachy – dar modlitby!

„Pokryji vás svalstvem“Naplň nás silou Tvých přikázání!

„Potáhnu vás ochrannou kůží“Dej nám živá společenství!

„Vložím do vás Ducha a oživnete“Vlož do nás v plnosti Ducha, ať oživneme! Je-ho-šu-ááá!

Epikléze /2. část: Duch svatý a epikléze/

22.11.2018

Ježíš před svou smrtí, než na kříži obětoval své Tělo a Krev, ustanovil, aby tato Jeho oběť kříže byla přinášena Bohu na odpuštění hříchů. Symbolické oběti za hříchy, kdy byla obětována krev a život obětních beránků v Jeruzalémském chrámu, ztratily význam. Ježíš je tím pravým Beránkem, který na sebe vzal hříchy světa (J 1,29). Ježíš před dokonáním této své oběti kříže ustanovil novou oběť, která je zároveň novou smlouvou (Mt 26,26) na odpuštění hříchů. Při poslední večeři vzal chléb a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Pak vzal kalich s vínem a řekl: „Toto je krev má nové smlouvy, která se prolévá … na odpuštění hříchů.“

Co asi při tom prožívali apoštolé? Nechápali Jeho slova, protože Jeho oběť ještě nebyla dovršena. Ježíš při poslední večeři mluvil také několikrát o Duchu svatém: „Měl bych vám ještě mnoho co povědět, ale vy byste to nyní nesnesli, až přijde Duch svatý, uvede vás do plné pravdy.“ (J 16,13)

Epikléze /1. část: Rozdíl mezi východní a západní liturgií/

21.11.2018

1. část: Rozdíl mezi východní a západní liturgií, otázka epikléze

2. část: Duch svatý a epikléze

3. část: Epikléze – prožívání v liturgii

4. část: Liturgický prostor a ikonostas

1. část: Rozdíl mezi východní a západní liturgií, otázka epikléze

Východní liturgie sv. Basila Velkého i sv. Jana Zlatoústého (4. století) obsahuje epiklézi. Epikléze je i v jiných východních ritech. Vychází přímo z apoštolské tradice.

Jaký je rozdíl mezi západní a východní liturgií? Západní liturgie byla radikálně upravena na II. vatikánském koncilu. V rámci úprav byly místo jednoho kánonu stanoveny čtyři. Předkoncilní latinská liturgie neměla v kánonu žádnou zmínku o Duchu svatém. Upravená koncilní liturgie už zmínku o Duchu svatém má, je však zařazena ještě před slova ustanovení (konsekrační slova). Na rozdíl od toho, východní liturgie obsahuje tzv. úpěnlivé vzývání Ducha svatého, neboli epiklézi, a to až po slovech ustanovení.

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Krista Krále

Svátek Krista Krále byl poprvé slaven na konci Svatého roku 1925. Zavedl ho papež Pius XI. s úmyslem, aby ve věřících vzbuzoval touhu a předsevzetí k nápravě života, k jeho obnově pod láskyplnou vládou Ježíše Krista.

Co ho k tomu vedlo? Hluboké poznání naší porušené přirozenosti. Viděl, že ani křesťané nejsou schopni vytvořit mezi sebou skutečnou jednotu. To samé vidíme i dnes, jak těžké je vytvořit jednotu alespoň mezi dvěma lidmi. Při první příležitosti se pohádají, a to jsou ještě obrácení a snaží se jít za Kristem. Není snad ani jedna rodina, kterou by Boží nepřítel nerozbíjel hádkami. Člověk je slabý, kolikrát ani nechce a řekne živelně něco, čím toho druhého zraní, a pak oba chodí uražení a ve smutku. Přitom, opakuji, to jsou ještě obrácení lidé. Jaká je síla toho kořene dědičného hříchu – pýchy v nás! Boží nepřítel jen ťukne na naší slabou stránku a my okamžitě rezonujeme… Nebo nám předloží nějaké fiktivní dobro a my za ním běžíme. Když pak vidíme ovoce, musíme přiznat: „Byl jsem oklamán jako Eva v ráji…“ Co s tím? Je vůbec možné to ještě nějak napravit? Je to možné jedině pokáním, a v případě, že se to týkalo mezilidských vztahů, pokořením se i před bližním. Lehko jde rozbít nějakou cennou věc, např. jedním úderem kladiva počítač, ale zpět to už jediným pohybem opravit nelze.

V jakém stavu je dnes církev? V takovém, jak popisuje prorok Ezechiel – je údolím suchých kostí, duchovním hřbitovem. A společnost? Od módy až po ekonomiku je všude propagován okultismus, nečistota a zvrácenosti.

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek svatého Josafata

Svatý Josafat, křestním jménem Jan, se narodil v roce 1580 ve Volodymyru na Ukrajině. Jednou v chrámu sv. Paraskevy, kam přišel ještě jako malé dítě spolu s rodiči, spatřil ikonu ukřižovaného Ježíše. Chlapec se své matky zvědavě zeptal, co ta ikona představuje. Když mu vysvětlila, že je to Spasitel světa, který z lásky k lidem sestoupil z nebe na zem a zemřel za ně potupnou smrtí, aby je zachránil před věčným zavržením v pekle a otevřel jim bránu do nebe, chlapec zahořel k Ježíši upřímnou láskou. Svému příteli později řekl: „V té chvíli jsem ucítil, jak z boku Ukřižovaného vylétla hořící jiskra a spadla do mého srdce.“

V roce 1604 vstoupil do kláštera ve Vilniusu a obdržel řeholní jméno Josafat. Vilniuský klášter byl v úpadku a prakticky prázdný, takže Josafatovi nezůstalo nic jiného, než se nechat vést Duchem Svatým. A ten jej brzy přivedl ke svatosti.

Bible a morálka

7. 11 2018

Život je zkouška, v níž se rozhoduje o šťastné či nešťastné věčnosti. Největší realitou je smrt. Smyslem života není honba za smyslovými požitky, tím méně stát se jejich otroky. Smyslem života je hledat pravdu, milovat ji, obětovat se za ni a třeba za ni i umírat. Vtělená Pravda je Ježíš Kristus, Jednorozený Boží Syn. My, kteří jsme přijali Pravdu, Ježíše, se stáváme adoptivními (druhorozenými) Božími syny a dcerami. (srov. J 1,12) Bůh chce, abychom zachránili svou duši pro věčnost. (srov. Mk 8,35, J 12,24). Vcházíme-li aktivně do duchovní jednoty s Ježíšem, máme sílu stavět se proti ložisku zla v nás i proti systému lži ve světě a také proti duchu lži, ďáblu. (srov. Jak 4, 4-8) Ježíš je Cesta (J 14,6). Na této cestě nám Bůh dal zákony a přikázání, jejichž zachovávání je spojeno se zapíráním sebe sama a následováním Ježíše. (Mt 16,24)

Odpadlá hierarchie prosazuje v církvi antizákony, antievangelium a ducha světa – aggiornamento. Je to zrada podstaty a cesta do pekla časného i věčného!

Liturgie a liturgický prostor

1. 11. 2018

Na II. vatikánském koncilu byla vytýčena liturgická reforma. Liturgický jazyk – latina – byl zrušen a byl zaveden mateřský jazyk. Kněz se obrátil zády ke svatostánku a tváří k lidu. V mnohých případech byl svatostánek dán do boční kaple. Tím byl narušen biblický model chrámu – velesvatyně, svatyně a místo pro lid. V katolickém chrámu místu přebývání Boha – velesvatyni – odpovídal svatostánek, a místu přinášení obětí knězem oltář v kněžišti. To bylo odděleno od prostoru pro lid mřížkou, ve východní liturgii je dodnes odděleno ikonostasem. Je to z důvodu zdůraznění sakrality tohoto prostoru, kde přebývá Bůh a kde je Bohu přinášena nekrvavá oběť. Před liturgickou reformou byl kněz obrácen tváří ke svatostánku a za ním stál lid. V tomto postoji se mohl lépe soustředit na prožívání tajemství Nejsvětější oběti a rovněž nerušil v soustředěnosti ani druhé, protože neupoutával pozornost na sebe.

V současnosti se doporučuje, aby každá diecéze měla možnost učinit určité liturgické úpravy. Kéž by vedly k prohloubení víry a sakrálnosti, a ne naopak!

Biskupská synoda a list apoštola Petra

31. 10. 2018

František Bergoglio, přestože je heretik, na němž spočívá anathema, a propagátor sodomie, se vehementně prezentuje jako platný nástupce apoštola Petra. To, že nemá Ducha Kristova, ale ducha antikrista, dokazuje svou linií cílevědomého vtělování sodomie do církve a neústupným prosazováním islamizace. Posledním jeho průlomem bylo, že si pečlivě vybral delegáty na biskupskou synodu, aby tak, zatím napůl skrytě, prosadil legalizaci sodomie v církvi.

Biskup z Kamerunu byl šokován, co to vlastně biskupská synoda řeší a vyjádřil otevřené obavy, že když se vrátí s takovým výsledkem domů, 99,9 % jeho diecéze mu bude tlouct na dveře s výhružnou otázkou, co má schválení LGBT na synodě znamenat!?

V postsynodální atmosféře Bergoglio a spolek církevních sodomitů vytvářejí dojem, že se vůbec o homosexualitě nehovořilo. Kard. Marx, který otevřeně prosazuje sňatky homosexuálů v chrámech, do médií bez zardění tvrdí, že o LGBT vůbec nešlo, že to byla synoda pouze o mládeži. Podobný dojem vytváří i biskup Holub: „Schválili jsme dokument o mládeži… Díky Bohu a papeži Františkovi! Jsem nadšen!“ Proč takové nadšení?

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!“

Gal 5, 13-14 (16. 6. – 30. 6. 2019)