Dědičný hřích a osvobození v Kristu – 1. část

31. 7. 2019

Chtěli bychom upozornit na aktuální témata, která jsou nutně spojena s pravdivou obnovou církve. Je to otázka dědičného hříchu a Kristovy smrti na kříži.

Prvním hříchem se vtělila lež a s ní i duchovní smrt. Člověk se nestal jako bůh, ale od té doby nosí v sobě bůžka, ego. Člověk přestal respektovat Boha i objektivní pravdu. Má svou subjektivní pravdu a subjektivní dobro, které ho však táhne do zavržení. Prosazuje pod pozitivním názvem všechno to „své“ a ve své pýše se staví nad Boha. Ježíš říká: „Kdo hřeší, je otrok hříchu.“ (J 8,34) Toto otroctví ale ve své duchovní slepotě pokládá za své dobro.

Ortopraxe kontra Amazonie – část 4.

29. 7. 2019

To, že žiješ a dýcháš, je objektivní realita. Přijde ale realita smrti a vydechneš naposledy. Zatím nebyla ani jedna výjimka! Máš jistotu, že i tebe čeká smrt. Rovněž realitou je tento svět i celý vesmír se svým řádem a se svým tajemstvím i různými stupni života. Další realitou je protiklad v tobě samém. Toužíš po štěstí, po lásce a dokonalém dobru. Sám ale vidíš, že konáš zlo, ubližuješ druhým i sobě a jsi nespokojený a nešťastný. Toužíš po svobodě, ale sám se nedokážeš zbavit ani nejmenší závislosti vyplývající z tvého egoismu. I když se vlastní silou či nějakou technikou zbavíš malé závislosti, dřív či později padneš do větší. Zjišťuješ, že je v tobě ložisko zla a to vidíš i u druhých. A to je také důvod všech hádek, nevraživostí, nespravedlností, rozbitých rodin, opuštěných dětí, zločinů, vražd a válek.

Znáš smysl svého života, a co bude po smrti? Znáš smysl svého utrpení tělesného i duševního?

Ortopraxe kontra Amazonie – část 3.

27.7.2019

Začátkem 60. let začala invaze neopohanství a neomodernismu. II. Vaticanum přesto odmítlo pokání i Ducha pravdy a otevřelo církev aggiornamentem duchu světa. Pokoncilní duch proto nevaroval před invazí pohanského hinduismu s jógou ani před amorálností. Bez koncilu by dnes nemohla být ani Synoda o Amazonii. Synoda vede už k totálnímu přechodu na neopohanskou církev antikrista, anticírkev New Age.

Slovo patriarchy Eliáše na svátek Makabejských mučedníků

Velmi pěkným příkladem věrnosti Bohu a Jeho přikázáním je sedm Makabejských mučedníků a jejich matka. V 2. knize Makabejských, v 7. Kapitole, je napsáno: „Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s matkou, a král, aby je donutil jíst jim zakázané vepřové maso, chtěl toho dosáhnout mučením biči a řemeny…“ –aby přestoupili Boží zákony. Jak reagovali zajatí? „Jeden z bratrů prohlásil jménem všech:‚Co chceš na nás vyzvídat, co se chceš dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít než překročit zákony otců.‘“A zákony otců byly Boží zákony. Král se na takovou řeč rozhněval a poručil rozpálit pánve a kotle. Jakmile byly rozpáleny, nařídil, aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk a stáhli kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a zohavili jej; ostatní bratři a matka museli přihlížet. Potom nařídil, aby ho na celém těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve valil hustý dým, ostatní s matkou se navzájem povzbuzovali

Ortopraxe kontra Amazonie – část 2.

22. 7. 2019

Je už veřejně známo, že Instrumentum Laboris Synody o Amazonii je záměrnou likvidací křesťanství. V médiích je autoritami nazván herezí, apostazí a stupidností! Dozrál čas, aby každý kněz a biskup přestal v liturgii zmiňovat jméno heretika a dělal všechno pro jeho odstranění z papežského úřadu, který nezákonně okupuje. K rezignaci Bergoglia už před rokem vyzval arcib. C. M. Viganò.

Ortopraxe kontra Amazonie. část 1.

20. 7. 2019

Program Amazonie, prosazovaný pseudopapežem Františkem a jeho spolupracovníky, vede k sebezničení církve. Jde o přijetí ducha pohanství, spojeného s amorálností a s pseudoduchovnem, skrytě uctívajícím satana. V krátkém dopise pod názvem „Zhoubný nádor německé teologie v církvi“ a rovněž v dopise „II. Vaticanum byl a je heretický“ je stručně ukázáno na dva otrávené kořeny, kterým je modernismus a synkretismus. Zároveň je zopakován požadavek na odstoupení heretického papeže a nastolení pravověrného. Jeho prvořadým úkolem bude reforma církve skrze pravdivé pokání.

II. Vaticanum byl a je heretický

15. 7. 2019

Ježíš říká: „Po ovoci se pozná strom: špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“ (Mt 7,18) Realizací dokumentu II. vatikánského koncilu, především pod heslem „úcta k jiným náboženstvím,“ došlo k masovému rozšíření pohanství v křesťanských národech. Mnozí řeholní představení začali zvát buddhisty a hinduisty do svých klášterů. Tato pseudomisie, založená na synkretismu II. Vaticana, je vzpourou proti Bohu. Přinesla s sebou invazi pseudokultury, za níž je duch narkomanie a sexuálních zvráceností. V podstatě jde o úctu k démonům a k satanu! Aggiornamento zvěstuje jiného Ježíše, jiného ducha a jiné evangelium (srov. 2 Kor 11,4).

Postoj Božího slova k pohanství je jasný. Je vyjádřen v 1. přikázání: „Nebudeš mít jiných bohů a nebudeš je uctívat!“ (Dt 5,6-9) Protikladem jsou dokumenty II. Vaticana.

Rezignace Františka a jeho falešný prorok Schneider

22. 6. 2019

Světící biskup Schneider napsal 20. března 2019 pojednání pod názvem „K otázce heretického papeže“. Vychází z absurdního předpokladu, že heretický papež nemůže být v žádném případě zbaven úřadu. Dokonce tvrdí, že i kdyby se dopustil největších herezí a nejhorších morálních zvráceností, musí – podle něj – zůstat v úřadu. Tento Schneiderův názor je proti Písmu svatému, Gal 1,8-9, proti věroučné bule Pavla IV. i proti tvrzení mnohých světců. Ke své teorii používá manipulační přirovnání.

Anathema – ochrana evangelia a trest za hereze

20. 6. 2019

Co je dle Písma anathema? Je to vyloučení z Tajemného Těla Kristova – církve – za hlásání jiného evangelia (Gal 1,8-9). Jiné evangelium jsou hereze, které ničí podstatu spasitelné víry.

Pod termínem církev se myslí zevnější struktura, tedy církevní organizace, a zároveň i vnitřní organismus – Tajemné Tělo Kristovo.

Kristovo nanebevstoupení a naše spoluúčast v něm

Čteme Sk 1,6-12, J 14,1-4

Ježíš nám rezervoval místo v nebi. Je to naše místo. Tam je náš domov, naše vlast. Nejlepší by bylo, abychom na to místo šli hned v hodině smrti. Abychom se netrápili někde v očistci pro naši lhostejnost, vlažnost a slabou víru. Má v nás hořet oheň horlivosti, abychom v hodině smrti byli uchráněni od jiného ohně. Každý den v 15:00 vzbuďme dokonalou lítost opakováním jména Ježíšova: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Máme milovat Ježíše a uvědomovat si, co pro nás udělal. Žít tak, abychom mohli říct jako sv. Pavel: Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. (2Tim 4,7-8) Čtyřicátý den po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebe, kde nám rezervuje místo. Je třeba si uvědomit, že nebe je naším domovem, naší otčinou. Můžeme prožívat tuto realitu: vidět Krista na Olivové hoře, jak se ukazuje apoštolům. Je tam i Přesvatá Bohorodička.

Nesesmilníš – Písmo a Tradice

19. 2. 2019

Současná genderová ideologie, spojená s prosazováním tzv. LGBTQ, diametrálně protiřečí Duchu a liteře Písma i Tradici. Omlouvání tohoto hříchu v Katechismu 2358-59 i Františkovo líbání nohou transgenderům vede k masovému šíření zvrácenosti.

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Zjevení Páně

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.‘ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Mt 3,13-17)

Ježíš přišel k Jordánu, aby se dal pokřtít od Jana křtem pokání. On, Boží Syn, který žádný hřích neměl, se postavil do zástupu mezi hříšníky. Pokořil se, aby nám dal příklad.

Evangelium svědčí, že když byl Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a bylo slyšet hlas: „Toto je můj milovaný Syn.“ Podstatou tohoto svátku je zjevení, že Ježíš je pravý Bůh a zaslíbený Spasitel. Přijetí toho zjevení je z naší strany podmíněno pravdivým pokáním.

Metanoia – ortopraxe /Advent 2018/

8. 12. 2018

V současné době duchovního chaosu je třeba mít jasnou orientaci, jaké prostředky vedou k duchovnímu životu – ortopraxi.

1) Svěcení neděle

V noci ze soboty na neděli vstal Kristus z mrtvých. Rovněž v neděli, kolem 9. hodiny, byl na apoštoly seslán Duch svatý a zrodila se církev. První křesťané stáli na čtyřech duchovních základech (Sk 2,42):

 

  1. modlitby,
  2. apoštolské učení (výklad Božího slova v témž Duchu, v jakém ho učili apoštolé),
  3. bratrské společenství (koinonia),
  4. lámání chleba (eucharistie).

Modlitby ke svěcení neděle (každý se modlí doma)

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie

Neposkvrněné početí Panny Marie bylo předpovězeno a zjeveno na počátku svatého Písma, kdy Bůh řekl hadovi-svůdci: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ (Gen 3,15) Tedy mezi Přesvatou Bohorodičkou a ďáblem je ustanoveno věčné nepřátelství.

Had-svůdce bude stále pod nohou Marie a její noha bude šlapat na jeho hlavu. Bůh stvořil Marii úplně bezhříšnou, neposkvrněnou. Ona od svého početí pod srdcem své matky svaté Anny, při svém narození i v každou chvíli svého života byla bez hříchu. Proto ďábel neměl k Přesvaté Bohorodičce přístup. Neposkvrněnost Marie potvrzují i slova andělského pozdravu: „Zdrávas Maria, milostiplná.“

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek svatého Mikuláše

Svatý Mikuláš se narodil kolem roku 270 v pobřežním městě Patara v dnešním jižním Turecku zbožným rodičům. Byl jedináčkem. Přestože rodina měla velký majetek, který by mu zabezpečil lehký a spokojený život, chlapec již od dětství projevoval touhu kráčet po cestě křesťanské dokonalosti.

V jinošském věku se vyhýbal prostopášnostem ostatních chlapců. Místo toho raději chodil do chrámu, mnoho se modlil, naslouchal čtení Písma svatého a snažil se zapamatovat si vše, čemu byl schopen porozumět.

Mladičkého Mikuláše přijal do svého domu jeho strýc, který se také jmenoval Mikuláš, a byl biskupem Lýkie. Ten jej pečlivou výchovou a duchovním vedením připravil na kněžskou službu a pak i vysvětil. Když oba rodiče zemřeli, Mikuláš rozdal zděděný majetek chudým.

Jedním z nich byl kdysi bohatý šlechtic, který zchudobněl. Měl tři dcery. Protože je nemohl vdát, rozhodl se zavést je do domu hříchu, aby tak získal peníze na obživu i na jejich věno. Když se to dozvěděl svatý Mikuláš, po tři noci přicházel k jeho domu a pokaždé potají vhodil do okna měšec plný zlata, aby tak byly dívky zachráněny před morální zkázou.

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.“

Ř 7,18-20 (11. 8. – 25. 8. 2019)