Ježíšova Matka – testament z kříže

Jaký je vztah našeho patriarchátu k Ježíšově Matce?

Plně biblický, ve shodě s celou církevní tradicí. Ježíš je pravým Bohem a Maria je matkou Boha – Bohorodičkou – Theotokos. Tak to vyhlásil koncil v Efezu r. 431. Plně si od každého, kdo přijal Ježíše, zaslouží zvláštní úctu, jak stanoví Písmo: „Budou mě blahoslavit všechna pokolení.“ (Lk 1,48)

Kritický pohled na papežství

Kritický pohled na papežství nemá za cíl jeho likvidaci, jak o to usilují někteří kardinálové a liberální teologové. Má za cíl jeho očištění.

Jak chápal papežství apoštol Petr i jeho nástupci v prvních třech stoletích? Tak, že na prvním místě sami svědčili o Kristu jako mučedníci. Ježíš je Boží Syn, zemřel za naše hříchy a jako Bůh vstal historicky a reálně z mrtvých. V nikom jiném není spásy (Sk 4,12).

Kněžím

24. 3. 2018

Drahý bratře v kněžské službě,

není podstatné, zda mě osobně znáš či neznáš, podstatné je, abys znal svého Pána, který za Tebe zemřel na kříži a který Tě povolal podobně jako apoštoly slovy: „Pojď za mnou!“ Ty jsi šel: gymnázium, seminář, kněžské svěcení a pastorační služba. Uprostřed všech starostí si polož otázku: Kde je Ježíš? Ty pro Něho pracuješ, ale jaký je Tvůj osobní vztah k Němu? V knize Zjevení Ježíš napomíná: „Vrať se k první lásce! Nejsi studený ani horký.“

V cestě následování našeho Pána musíme počítat s denním křížem, se slinami do obličeje, s trnovou korunou, ale i s pády. Zadívej se v této postní době Ježíšovi do očí a řekni Mu, kolik to bylo pádů po prvním nadšení v kněžské službě. Ježíš se na Tebe dívá, jako se podíval na kajícího Petra nejen v tu noc, kdy Ho zapřel a kdy pak zakokrhal kohout, ale také když se na něj zadíval s láskou u Genezaretského jezera. Tehdy mu položil jednu otázku, kterou třikrát zopakoval: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ „Romane, syne Pavlův, miluješ mne?“ Se slzami v očích apoštol Petr odpovídá: „Pane, Ty víš všechno, Ty víš, že Tě miluji.“ Po tomto vyznání Ježíš svému apoštolu předpověděl mučednickou smrt. Polož si otázku: A co já dnes? A kde je Ježíš v mém osobním životě? Miluji Ho opravdu? Jsem ochoten Ho následovat, tedy hledat a plnit Jeho vůli? Co chce Bůh dnes ode mne? Pane, buď Tvá vůle – konkrétně v čase a v situaci, ve které jsem dnes, v sobotu večer. Ty víš, Pane, kolik všedních starostí přes týden bylo.

Jak je to dnes s církví?

18. 2. 2018

Odpověď Patriarchy Eliáše katolíkovi upřímně hledajícímu pravdu:

Na závěr svého dopisu jsi, Mirku, položil otázky: Jak je to s církví a jak je to s vámi?

Otázka: Jak je to s církví?

Odpověď: Náš Pán Ježíš Kristus založil svou církev, která je prostředkem k spáse duší. Tato Kristova církev je založena na apoštolech a prorocích (srov. Ef 2,20). Církev je sloupem a oporou pravdy ve světě (srov. 1Tim 3,15).

Církev je bojující a vítězná. Vítězná, to jsou svatí v nebeské slávě. Bojující je ta, která je na zemi.

Je potřebné dnes papežství? (+ video)

16. 2. 2018

Někteří němečtí teologové nepokládají dnes papežství za potřebné. Tito teologové rovněž už prosazují nejen gender deviace, ale i církevní sňatky homosexuálů.

Začíná postní doba. Každý křesťan by se měl zastavit a znovu si uvědomit nejzákladnější věci týkající se jeho života a spásy. Pokud člověk uvěřil lži a přijal hereze, i kdyby to bylo v dávné minulosti, musí činit pokání. To znamená postavit se pod Kristův kříž, oddělit se od herezí a cesty hříchu a dát se na cestu pokání, pravdy a následování Krista.

Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek Tří světitelů

Ježíš říká i nám: „Vy jste světlo světa.“ (Mt 5,14) Skutečným Světlem světa je jen Ježíš! My však máme mít účast na Jeho světle. Máme být sjednoceni s Ježíšem. My ve své podstatě nejsme světlem, ale tmou. Proto Ježíš řekl, že každý z nás se musí znovu narodit. Světlem jsme jen natolik, nakolik jsme sjednoceni s Ježíšem. Když Mu patříme, pak co je Jeho, je i naše. A co je naše, má být Jeho. Ježíš chce, abychom se odřekli všeho a ztratili svou duši pro Něho a pro evangelium. Proč? Aby On v nás mohl působit, aby v nás mohl v plnosti žít, aby nás prosvítilo Jeho světlo a abychom i my pak byli tím světlem.

Je svátek Tří světitelů. O nich můžeme vpravdě říci, že byli světlem světa.

Sv. Basil Veliký bojoval za čistotu víry. Nejen ve dne, ale i v noci psal knihy a také listy biskupům, protože v tom čase církev upadla do hereze arianismu, která popírá Kristovo Božství. Sv. Basil sám bojoval proti celému systému hereze v církvi. Sv. Jan Zlatoústý byl několikrát vyhnán ze své eparchie, protože byl věrný Ježíšovi. Všichni, kteří šli za Kristem, byli pronásledováni, biti a zesměšňováni.

Němečtí biskupové povýšili ohavnost na svátost

6. 2. 2018

Německý kardinál R. Marx zavedl v rámci pastorace udílení svátosti manželství homosexuálům. Kněz, který chce udělovat tuto novou „svátost“, dostane k tomu od svého biskupa kompetenci. (britský časopis Catholic Herald; bavorské rádio Bayerischer Rundfunk 3. 2. 2018).

Podobně se k propagaci homosexualismu přidal patriarcha Kirill v RE.

Jaký je postoj Písma svatého a Tradice církve?

Citace apoštola Petra: „Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.“ (2 Pet 2)

Citace apoštola Judy: „Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. (Jud 1)

Rozjímání o Zjevení Páně

„Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.’ …tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.“ (Mt 3, 1-6) Přicházel tam nejenom prostý lid ale také farizeové a saduceové.

Ti si nalhávali, že uniknou Božímu trestu, a to proto, že sebe považovali za duchovní elitu. Mýlili se však. Jan jim řekl, že Božímu trestu neunikne nikdo. Přísně k nim promluvil: „Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ (Mt 3,10-12)

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale Jan mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?’ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.’

Slovo otce Patriarchy Eliáše na svátek Obřezání Páně a svatého Basila Velkého

 Dnes je ve východní církvi svátek Obřezání našeho Pána Ježíše Krista a zároveň je počátek nového roku. Tento první den roku si připomínáme jméno Ježíš a v tomto jménu i do tohoto nového roku vstupujeme. V evangeliu je napsáno:Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.“ (Lk, 2,21) Obřízka byla znamením smlouvy mezi Hospodinem a vyvoleným národem. Tento zvyk byl už od Abraháma, kterému dal Hospodin tento příkaz. Chlapce osmého dne života obřezali a dali mu jméno. Také Boží syn, který se stal člověkem, byl osmého dne po svém narození obřezán a bylo mu dáno jméno Ježíš. V tomto jménu „Ježíš“ je naše spása. Před ním se musí sklonit každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí. Ve jménu Ježíš je nejen naše spasení, ale i vysvobození od hříchu a od démonských sil. My totiž hřešíme proto, že v nás je jed dědičného hříchu, který disponuje člověka k tomu, že poslouchá lež. Proto se musíme rozhodnout: Buď přijmeme Ježíšův program pravdy a života, který vede k věčnému štěstí, anebo lži a smrti, který vede do věčné záhuby.

Jak jsou dnes lidé manipulováni lží, dokonce celé národy! Je to až nenormální. Stojí za tím opravdu démoni. Ale Bůh nám dal vládu v Ježíšově jménu zvedat tyto hory démonů.

PŘESNÉ DATUM NAROZENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

V 19. století, vlivem modernismu, liberální teologové z ideologických důvodů zpochybnili všechny základní pravdy víry i autenticitu a hodnověrnost Bible včetně data narození Pána Ježíše Krista. Skrytě šlo o zpochybnění podstaty křesťanství vůbec. Jejich metoda byla jednoduchá, narušit všeobecně známá historická fakta s cílem zpochybnění historické existence Ježíše Krista. Aby mohli liberální teologové a odpůrci křesťanství realizovat svou ideu, vymysleli si, že konjunkce Jupitera se Saturnem v roce 7 před n. l. byla onou Betlémskou hvězdou. Podle toho pak datovali smrt krále Heroda na 4. rok před. n. l. Z toho jim potom vycházelo, že se Ježíš Kristus měl údajně narodit kolem roku 7 př. n. l. Tito pseudovědci dále tvrdili, že přesné datum narození Ježíše Krista se nedá vlastně určit, možná je to 4, možná 6, možná 7 a možná i 9 let před n. l., a de facto tak došli k závěru, že není jisté, zda vůbec Kristus existoval, zda to není jen vymyšlená náboženská postava. Je bolestné, že mnoho známých křesťanských teologů a historiků jako např. Ruffini, Ricciotti, Hejčl, Hudec a jiní pod tlakem pseudovědy a chtějíce být tzv. na „úrovni“ přijalo tyto mylné názory a ve svých dílech tohoto ducha lži a nevěry nevědomě propagovali.

Kázání otce patriarchy Eliáše na Neposkvrněné početí Panny Marie

Dnes ve svátek Neposkvrněného početí Panny Marie nás musí proniknout radost: „Jsme ne syny otrokyně, ale syny svobodné.“ (Gal 4,31) V historii lidstva byly dvě ženy:první ženou byla Eva a druhou Maria. Skrze první přešel na lidstvo hřích a otroctví ďáblu, skrze druhou přichází Boží milost a pravá svoboda. Proto také poslední slovo Ježíšovo na kříži k nám, k budoucí církvi, kterou reprezentoval apoštol Jan, zní: „Hle tvá matka!“ Potom Boží slovo říká: „A od té chvíle ji ten učedník přijal k sobě.“ Přijmout Marii je velmi potřebná věc, abychom pak opravdu mohli být syny a dcerami Neposkvrněné – té, která je svobodná a šlape na hlavu ďábla, krutého hada.

Ježíš – Bůh se stal člověkem, aby nás vysvobodil z otroctví hříchu. On nám přinesl milost, skrze kterou k nám přichází vysvobození. Maria byla předem uchráněna dědičného hříchu a tedy i každého jiného hříchu. Bůh ji uchránil, protože se měla stát matkou Ježíše Krista. Ona je kecharitomene – plná milosti.

Slovo Patriarchy Eliáše na svátek uvedení přesvaté Bohorodičky do chrámu

Rodiče Přesvaté Bohorodičky byli bezdětní. Mnoho se modlili a dali Bohu slib, že jestli je požehná dítětem, dají ho na službu do Jeruzalémského chrámu. Bůh vyslyšel jejich modlitby a daroval jim více, než prosili – daroval jim dceru, která byla vybrána za matku Božího Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. O Marii tedy vpravdě můžeme říci, že je začátkem našeho spasení. Proto i svátek Uvedení Bohorodičky do chrámu je velmi úzce spojen s dějinami naší spásy.

Kdybys na smrt onemocněl a přece by existovala šance zachránit ti život, byl bys ochoten obětovat třeba všechen svůj majetek, jen abys žil. Něco podobného je i v duchovní oblasti. Ježíš tě zachránil před věčnou smrtí, dal ti věčný život, a to zcela zdarma. Je tu však někdo, kdo systematicky a skrytě sleduje jeden cíl – jak tě připravit o největší dar, o dar věčného života! Těmito nepřáteli jsou – tělo, svět a ďábel.

Slovo patriarchy Eliáše o děkování ІI. část: jak otevřít svůj život Božímu působení

Jóšafat, zbožný judský král, jednoho dne zjistil, že jeho království je obklíčeno obrovským vojskem. Věděl, že proti takové přesile nemá nejmenší naději. Proto padl na tvář před Hospodinem a úpěnlivě volal: „Nemáme sílu proti tomuto velikému množství, které táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k Tobě.“ (2Pa 20,12) Tak se modlil král Jóšafat. Všimněme si zde jedné věci, která je velmi důležitá: je potřebné, abychom při chválení Pána odvrátili svůj pohled od hrozivých okolností a obrátili se k Bohu. Jóšafat nezavírá oči před nebezpečím, které hrozí jeho zemi, nechová se, jakoby nepřátel nebylo. Naopak situaci velmi dobře zná, vidí svou úplnou bezmocnost, a proto se obrací k Bohu o pomoc. Ani my nemáme být slepými k reálnému nebezpečí v našem životě. Ale také se nesmíme zabývat pouze dílem toho Zlého kolem nás. Vše máme vidět tak, jak to je. A právě pravdivé vidění skutečností má být důvodem našeho chválení Boha, protože věříme, že On v tom všem ukáže svou Božskou moc a autoritu.

Je anebo není František heretik?

7.10.2017

František ve své exhortaci Amoris laetitia de facto zrušil existenci všeobecně platných morálních norem a místo objektivních skutečností prosazuje jen subjektivní postoje, které vedou k zrušení Božích zákonů. Pokrytecky to nazývá milosrdenstvím. Biskup Holub, v protikladu signatářům Korekce, maskuje a zároveň prosazuje Františkovy hereze.

Citace T. Holuba (z Českého rozhlasu): „Riziko je v tom, že je zde představa naprosto neměnného učení, které skončilo Janem Pavlem II., a pak přišla nějaká změna s Františkem. Ale právě v rodinných záležitostech je v církvi krásně vidět vývoj toho, jak se k lidem ve velmi složitých situacích chovat.“ 

T. Holub a heretická Amoris laetitia

8.10.2017

V rozhlasové relaci T. Holub hájil a prosazoval heretickou exhortaci Amoris laetitia. Vystoupili proti ní kromě jiných i signatáři Korekce. Exhortace de facto ruší objektivní Boží zákony a subjektivismus zavádí jako normu. Jde o heretický fenomén, který církev od svého založení ještě nezažila.

„Základem církve jsou apoštolé a proroci a úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus“ (Ef 2,20). Církev není žádným spolkem holubářů! „Církev je sloup pravdy“, a ne holubník! (srov. 1Tim 3,15)

Ježíš vzal bič a vyhnal z chrámu prodavače holubů a penězoměnce, kteří z něj učinili peleš lotrovskou (J 2,14n, Mt 21,12n). Jan Křtitel církevním pokrytcům a liberálním saduceům řekl: „Pokolení zmijí, kdo vám ukázal, jak byste unikli budoucímu hněvu? Neste ovoce hodné pokání!“ (Mt 3,7-8).

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.“

1Kor 15,3-5 (8. 4 – 22. 4. 2018)