Fotogalerie

cz-we-must-learn-to-walk-in-god_s-presence cz-faith-grows-through-trials cz-god-is-almighty

Slovo otce patriarchy Eliáše o dvojí nespravedlnosti

Apoštol Pavel v listě Římanům 3,23-24 píše: …všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy…“ A prorok David volá: „…zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka.“ (Ž 51,7) Každý člověk už ve chvíli početí na sebe bere smutné dědictví Adama a Evy – dědičný hřích, prokletí, ztrátu Boží slávy. Tak přichází na svět, ať chce nebo nechce.

Bůh stvořil anděly, ti byli postaveni do zkoušky a museli se pro Boží slávu rozhodnout. Jedni ve zkoušce obstáli, ale z druhých se stali démoni. Nás lidi Bůh nestvořil jako zvířátka, která nemají rozum a oslavují Boha jenom tím, že jsou. I člověk je postaven do zkoušky, či spíše je do ní jaksi hozen, protože je tu realita, že „všichni zhřešili“. A to platí už i o malém dítěti, které sice ještě žádný vědomý hřích nekoná, a přesto je však už v tom systému hříchu a musí hřešit, ať chce nebo nechce, protože je v něm egoismus a dobro je namíchané se zlem. Když pak dítě začne více používat rozum, už se rozjede ten mechanismus v nás – už hřeší. Chce dobro, ale koná zlo. Je to takový nespravedlivý systém! To není jedna ku jedné. To zlo jde z nás samo. Vidíme to v každodenním jednání. Člověk i chce dobro, chce spravedlnost, ale… Někdy dokonce i ten, kdo zabijí je přesvědčen: „Jednám spravedlivě. Mstím se těm lidem, protože jsou zlí. Vykonávám spravedlivost.“ Tak se dokáže ospravedlnit sám před sebou i před druhými dokonce i vrah nebo svobodný zednář. I ti, kteří konají zločiny, jsou přesvědčeni, že konají dobro. A Bůh to dopouští, protože člověk sám to zlo v sobě miluje a nechce konat pokání. To je tajemství zla, které v nás působí přesto, že jsme stvořeni k obrazu Božímu.

Úcta k Matce Boží

7.8.2019

Otázka: Jaká je pravá úcta k Panně Marii?

Odpověď: Pravá úcta k Panně Marii je ta, která je plně biblická a vede ke Kristu. Falešná úcta je protibiblická a od Krista odvádí.

Panna Maria o sobě řekla: „Jsem otrokyně Pána“ – Hé dúlé Kyriú (Lk 1,38.48). Z přirozenosti jsme jako děti Evy otroky hříchu. Jako děti Marie se stáváme otroky Pána. Apoštol říká: „Jsme otroky toho, koho posloucháme.“ (Ř 6,16) Být otrokem Pána přináší svobodu od hříchu.

Narození Přesvaté Bohorodičky

8 (21). V září slavíme svátek Narození Panny Marie. Jak děti slaví narozeniny své matky? Přijdou k ní, dají jí nějaký dárek, přinesou květy. Když dávají ten dárek, tak čekají, že máma jim také něco dá – nějaké bonbóny nebo něco sladkého. A mají z toho radost.

Když Ježíš umíral na Golgotě, tak řekl učedníkovi: Hle, tvá Matka! Přesvatá Bohorodička je matkou Ježíše Krista, ale je i tvojí matkou. On ji na kříži, v poslední hodině svého života, dal za Matku každému z nás. Prožíváme radost z toho, že slavíme narození Ježíšovy i naší Matky.

Když Adam s Evou zhřešili neposlušností a přišel první hřích, tak jakoby celá zem byla zahalena do temnoty, jakoby démoni okupovali vládu nad celou zemí a lidé jsou v  temnotě, jakoby ve vězení, v koncentračním táboře, ale modlí se a prosí Boha o vysvobození. Kolik staletí uplynulo, než se  naplnil čas! A teď přichází naděje – Bůh sám přijde a zachrání lidi. A počátek té naděje je, že Bůh dává pro svého Syna Ježíše Krista Bohorodičku, tu která byla uchráněna dědičného hříchu, která se narodí z neplodné stařičké Anny. Bůh ji dává za Matku pro svého Syna a také za Matku nás všech. Ona je živým svatostánkem. V ní se Slovo stane tělem, samotný Bůh vezme na sebe lidskou přirozenost.

Rozjímání nad Ř 7,24-25

Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

Na závěr 7. kapitoly apoštol volá: Já nešťastný člověk!“ To volá v Božím světle, kde si uvědomuje zákon hříchu, který v nás působí, i lidskou bezmocnost, když chceme vlastní silou konat dobro. Zároveň s tímto zvoláním klade otázku: „Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?“ A hned dává odpověď: „Bohu buď dík, (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“

Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? volal apoštol Pavel. Není lahodnější hudby pro Boží sluch než toto volání. Tento výkřik je ten nejduchovnější, kterého může člověk užít.

Slovo života – Ř 7,24-25 (8. 9. – 22. 9. 2019)

«Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?

Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu,

ale svým tělem zákonu hříchu.»

Štrasburské memorandum a Synoda o Amazonii

9.8.2019

Štrasburské memorandum z roku 2014 i letošní Synoda o Amazonii mají stejného ducha a stejný program, a to postupnou likvidaci křesťanství.

Memorandum v oblasti vzdělávání

Citace:

čl. 1: Zavedení multikulturního vzdělávání ve všech vzdělávacích institucích ve státě (od 11. 9. 2016)

čl. 10: Vyřazení křesťanského vzdělávání na všech úrovních vzdělávání (od 11. 9. 2016) a zavedení religionistiky (od 12. 9. 2016)

Odpověď: Křesťanské vzdělání je vyřazeno a skrze religionistiku je popularizováno pohanství.

Je řešením krize v církvi zrušení celibátu?

26.8.2019

Vážení biskupové a kněží,

co by vám dnes řekl apoštol Pavel na řešení krize v církvi zrušením celibátu? Nejprve by si poslechl všechny vaše argumenty o explozi pedofilie, homosexuality a morální krize a pak by vám řekl: Vy jste jako Kristovi apoštolé posláni lidem otvírat oči, aby se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu a aby vírou v Ježíše dosáhli odpuštění hříchů (srov. Sk 26,18). Nemůžete být v jednotě s pseudopapežem Františkem, který legalizuje hřích, homosexualismus, a dokonce i čarodějnictví! V jednotě s ním chcete bez pokání řešit krizi církve? Zrušením celibátu se ale nestanete svatými kněžími. Dnes vás církev i svět potřebuje k záchraně!

Řešení všech našich problémů je v Ježíši Kristu, a to ukřižovaném!

Písmo svaté dává celibátnímu knězi za vzor apoštola Pavla. Byl nejen velmi aktivní, ale i hluboce duchovní. On volá: „S Kristem jsem ukřižován, nežiji už já, žije ve mně Kristus!“ (Gal 2,20) Vás, biskupy a kněze vybízí: „Buďte takoví, jaký jsem já.“ On si byl vědom tvrdé reality hříchu.

Otázka papežství

2. 8. 2019

Podstata papežství spočívá v obraně víry a mravů před herezemi a v povzbuzování bratří ve víře a v následování Krista. Petr i ostatní apoštolové pro Krista a Jeho evangelium obětovali jako mučedníci své životy. Dali nám příklad pravdivé ztráty své duše pro Krista. Vždyť jedině v Ježíši Kristu máme život věčný! I v našem životě je nejdůležitější jedno, a to osobní vztah k Ježíši! Také tebe se Ježíš ptá: „Za koho mě pokládáš ty?“ Na tvé odpovědi závisí celá tvá věčnost.

U Genezaretského jezera Spasitel řekl Petrovi: „Pas beránky mé… pas ovce mé.“ (J 21,15nn) Před svou smrtí ho pověřil službou: „… až se obrátíš, posiluj své bratry.“ (Lk 22,32)

Otázka Amazonie a celibát

1. 8. 2019

Pseudopapež František v současné době, zvlášť skrze synodu o Amazonii, plánuje spustit takový chaos, že se z něj církev ani za dalších 50 let nedostane!

Synoda o Amazonii nejenže otvírá duchu pohanství, ale chce ho už transplantovat přímo do svaté liturgie. Zároveň pod frázemi o obohacení domorodými tradicemi usiluje o legalizaci čarodějnictví, tedy satanismu, v katolické církvi. Naproti tomu v Africe napsali biskupové pastýřský list proti čarodějnictví a zednářům. Tím se pravověrní afričtí křesťané dostali do kontroverzního postoje vůči Bergogliovi. Přitom v Africe problém s celibátem nemají a kněží je dostatek.

Slovo života – Ř 7,22-23 (25. 8. – 8. 9. 2019)

„Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

Vidím však jiný zákon v mých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli

a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.“

Rozjímání nad Ř 7,22-23

„Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon v mých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.“ 

Ve verši 20. je napsáno: „Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ Zde je vyjádřeno, že v každém z nás je dědičný hřích neboli „starý člověk“. Ten s námi manipuluje a je příčinou otroctví, v němž se pak člověk nachází. Je to smutné dědictví po prvních rodičích. Tento duchovní jed, ďáblovo semeno, má program udržovat nás v nezávislosti na Bohu. Z Božího slova se dozvídáme, že svou sílu má v zákonu hříchu. Ve 23. verši je řečeno: „Vidím však jiný zákon v mých údech, který… mě činí zajatcem zákona hříchu…“

Mluví se zde i o zákonu naší mysli, tedy o svědomí – Božím hlasu v nás. Proti němu bojuje zákon hříchu. Zákon je stanoven tam, kde se jev periodicky opakuje. Tím se hřích stává zotročující silou. To je objektivní realita v každém člověku, ať si to uvědomuje nebo neuvědomuje či nechce uvědomovat. Je zde ukázáno na vnitřní boj vyššího s nižším – duchovního s živočišným.

Dědičný hřích a osvobození v Kristu – 2. část

1.8.2019

Tajemství dědičného hříchu je možné pochopit jenom ve vztahu ke Kristově smrti a vzkříšení. Boží slovo nám ukazuje na dvě protichůdné polarity – na Adama a na Krista. Kdo zůstává v Adamovi, je ve smrti a otroctví. Kdo vchází do Kristovy smrti, ten má nový život a pravou svobodu.

My jsme se narodily jako děti Adamovy bez Božího života. Pokud se znovu nenarodíme a zůstaneme v tomto stavu duchovní smrti, budeme věčně zavrženi. Ježíš řekl: „Musíte se znovu narodit. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (J 3,6n) Jak se máme znovu narodit? Jde o přijetí Pána Ježíše do svého života skrze metanoiu a víru! „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12)

Slovo otce Patriarchy Eliáše ke svátku Proměnění Páně

Ježíš vzal s sebou Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.  A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.  A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. … a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: “Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.” (Mt 17,1-5)

Tři učedníci, Petr, Jakub a Jan, byli svědky Ježíšova proměnění na hoře Tábor v Galileji. Zazářilo jim Ježíšovo Božství. Pro ně to byla veliká zkušenost. Ježíš na konci 16 kapitoly říká: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.” (Mt 16,28) Na hoře Tábor pak uviděli záblesk Ježíšovi slávy.

Člověk si může myslet: Kdybych já měl nějaké vidění, moje víra by se tím prohloubila. Ale vidíme, jaký vliv mělo to vidění na apoštoly. Za několik dní na Olivetské hoře v Getsemane se tito tři učedníci měli modlit s Ježíšem, měli zůstat s Ním v Jeho opuštěnosti, kdy volal: Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mt 26,39)

Dědičný hřích a osvobození v Kristu – 1. část

31. 7. 2019

Chtěli bychom upozornit na aktuální témata, která jsou nutně spojena s pravdivou obnovou církve. Je to otázka dědičného hříchu a Kristovy smrti na kříži.

Prvním hříchem se vtělila lež a s ní i duchovní smrt. Člověk se nestal jako bůh, ale od té doby nosí v sobě bůžka, ego. Člověk přestal respektovat Boha i objektivní pravdu. Má svou subjektivní pravdu a subjektivní dobro, které ho však táhne do zavržení. Prosazuje pod pozitivním názvem všechno to „své“ a ve své pýše se staví nad Boha. Ježíš říká: „Kdo hřeší, je otrok hříchu.“ (J 8,34) Toto otroctví ale ve své duchovní slepotě pokládá za své dobro.

Kázání otce patriarchy Eliáše na svátek Nanebevzetí Panny Marie

Přesvatá Bohorodička byla uchráněna smrti a byla vzata s duší i proměněným tělem do nebe. Boží slovo říká: „Odplata za hřích je smrt.“ (Řím 6,23) My všichni jsme odsouzeni k smrti. Všichni, protože jsme se narodili v hříchu a nosíme v sobě temné dědictví po prvních rodičích Adamovi i Evě – dědičný hřích, který nás táhne k tomu, abychom hřešili. Proto každý člověk musí bojovat s tímto kořenem hříchu, musí se zapírat. Přesvatá Bohorodička byla uchráněna dědičného hříchu pro zásluhy Ježíše Krista. Byla uchráněna i před trestem smrti za hřích. Tedy na ni se nevztahoval onen zákon smrti: Odplata za hřích je smrt. Východní tradice říká, že Přesvatá Bohorodička nezemřela, ale že usnula a že byla vzata do nebe. Boží slovo říká, že svatý prorok Eliáš byl vzat na ohnivém voze do nebe. Také apoštol Pavel v listu Korinťanům a v listu Tesalonickým píše, že ti, kteří se dožijí druhého příchodu Ježíše Krista a zůstanou Mu věrni, budou vzati do nebe, nezakusí smrt, ale budou proměněni. „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ (1Kor 15,51-52)

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.“

Ř 7,24-25 (8. 9. – 22. 9. 2019)