Teď prožíváme 40 dní období velikonoční, období Kristova slavného vítězství nad smrtí a hříchem. Boží slovo nám ukazuje hlubinný vztah skrze Ducha Svatého k tajemství Kristova vzkříšení: „Ten Duch, který vzkřísil Ježíše Krista, přebývá ve vás…“ (Ř 8,11n).

Nový život – život Krista vzkříšeného se v nás má projevovat skrze Ducha Svatého. Podmínkou je, abychom chodili ve víře a abychom všechny své plány, starosti a vůbec vše odevzdávali Ježíšovi. Abychom nic nevlastnili ani své myšlenky, ani svá zranění, nedůvěry Bohu a Jeho slovu, ani sebelítosti. Všechno Mu máme dávat. On se potom bude skrze nás mocně projevovat, anebo i skrytě, ale ovoce našeho sjednocení s Ním ve víře přinese ovoce pro věčnost.

Koncem května budeme slavit svátky seslání Ducha Svatého. Kéž vás Duch Svatý znovu naplní pravou Boží radostí, svými dary a hlavně sám sebou! Nestačí přijímat dary, hlavní je přijmout Dárce. My máme být co nejvíce v Boží přítomnosti, abychom byli ve vůli Boží a rozhodovali se, mluvili a jednali ne ze sebe, ale z Boha. Toto zůstávání a chození v Bohu je podmíněno naší praktickou vírou. Skutečně, chodit ve víře jako Abraham. Víru znovu a znovu oživovat přes všechny zkoušky. Žádný projev živé víry není zbytečný a není bez odezvy!

„Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“

„Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“

Duch Boží dává světlo. Člověk si pak může uvědomit pravdu, kterou dříve vůbec neviděl anebo viděl zkresleně. Například ukáže, že to, co se ti ve tvém životě zdálo jako náhoda, náhoda nebyla, a nyní, po několika letech to poznáváš. To, co jsi viděl jako prohru, byla výhra. Ze škody, která tě trápila, nakonec vzešel užitek. To, co jsi viděl jako neštěstí, byla jen bariera, která zabránila mnohem většímu neštěstí. Tehdy to člověk svým rozumem nechápal.

Duch Boží dává poznání obzvlášť v duchovních věcech. Usvědčuje z hříchu. Otvírá Písmo svaté. Některá místa v Písmu svatém, která byla pro tebe nepochopitelná, se najednou hluboce dotkla tvého nitra a vedou tě k osobnímu poznání hříchu i odpouštějící Boží lásky.

Duch Boží nás uvádí do vnitřního vztahu s naším Spasitelem, abychom Ho více poznávali a více milovali. Největší překážkou lásky k Bohu je dědičný hřích v nás, tedy sklon věřit lži a dopouštět se zla. Všechny pravdy jak z Písma, tak z katechismu, jsou pro nás bez Ducha Božího – jak říká Boží slovo – jen literou, která zabíjí. Duch ale obživuje! (2Kor 3,6) Ježíš řekl apoštolům, a říká i nám: „Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ (J 16,12-13)

Duch svatý nám připomene vše, co Ježíš mluvil. Ne však k tomu, abychom o tom diskutovali u zeleného stolu, pitvali to jako v pitevně, ale bez Ducha Božího, jenom svým rozumem, který postavíme jako nejvyšší normu! To bychom nakonec skončili tam, kde skončila „slavná německá teologie“. Jak jsou na tom tito němečtí teologové dnes? Prosazují islamizaci, ale co je nejhorší, hlásají hereze, které zpochybnily všechny pravdy křesťanské víry. Jeden jejich kardinál, který je teď v Římě, je heretik „par excellence“. Druhý je propagátorem sňatků homosexuálů v chrámech! Tam dospěli slavní mudrlanti, němečtí velkohlavci, s jejich slavným Tübingenem a jinými univerzitami, kde přímo „cedili“ různé pravdy, ale bez Ducha svatého, ne pod Jeho vedením, ale v duchu světa, v duchu pýchy, tak aby to bylo líbivé, aby to bylo „na úrovni“. Avšak prostotu evangelia, život, který v tom jádru je, ubili. Dnes vidíme ovoce na celém německém národě. Hanba, trojnásobná hanba! Kdo bude konat pokání? Kdy si konečně přiznají pravdu? Kdy konečně vyznají: Byli jsme oklamáni, nevěřili jsme Bohu, nevěřili jsme Jeho služebníkům prorokům,

 „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (J 14,15-17)

Ježíš říká: „Když mne budete milovat…“ – to je podmínka. A pokračuje: „Já požádám Otce“, já – Ježíš, On to říká. „A On – Otec – vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha Pravdy.“ Duch Pravdy, Duch Svatý, Přímluvce – On se za nás přimlouvá vzdechy nevyslovitelnými, jak je řečeno v osmé kapitole listu Římanům. Vždyť ani nevíme, jak se máte modlit, ale Duch svatý se za nás přimlouvá. Tedy Ježíš požádá Otce. Otec dá Ducha Pravdy, Ducha svatého. Tu jsme už u třetí osoby Boží. Ježíš nám o Duchu svatém dále říká: „… kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.“ (J 14, 17) Svět, tedy duch světa, je duch lži. Ten nemůže přijmout Ducha Pravdy, Ducha svatého, poněvadž Ho nevidí a nezná. „Vy jej znáte,“ říká Ježíš „neboť s vámi zůstává.“ Čili On s námi zůstává, nebo je u nás.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej Ho na všech svých cestách, On sám napřímí tvé stezky.“ (Přísl 3,5-6)

Máme různé zlozvyky a sebelítosti, které nás drží. A také to je duchovním vzkříšením, když se necháme Bohem uzdravit. Předpokladem je, abychom se postavili do pravdy, chtěli na sobě vidět chyby a přiznali si je. Abychom se neurazili, ale řekli: „Ano, tak to je. Toto je má slabost.“ Abychom nepadli do depresí, ale řekli si: „Je třeba s tím bojovat. Ano, budu prohrávat, ale budu prosit Boha o světlo a sílu. Jemu dám všechny své problémy, které mám: Pane, já jsem v této věci slabý, tady neustále padám, tato závislost mě přemáhá a činí ze mě otroka. Já to nechci, ale vlastní silou nic nezmůžu, spoléhám celým srdcem na Tebe“. A potom, jak říká Boží slovo, Pán tvé stezky napřímí. My lidé pořád chodíme křivolace, ten zlý nás tahá zprava doleva, ale my máme jít dopředu a Pán napřímí naše stezky. Tak to je, ale je třeba, abychom Ho na všech svých cestách poznávali, mysleli na Něho. Když nemyslíme na Něho a nepočítáme s Ním, neuvidíme Boží zásah.

„Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest ve smrt, abychom, jako Kristus vstal z mrtvých…,

tak i my v novotě života chodili.“

„Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest ve smrt, abychom,

jako Kristus vstal z mrtvých…, tak i my v novotě života chodili.“

V tomto slovu života se mluví nejen o Kristově smrti, ale i o vzkříšení. Znovu je ukázáno na křest, že křtem jsme pohřbeni spolu s Ním ve smrt. Vejít spolu s Kristem do smrti – to v daném okamžiku znamená zřeknout se vlastní vůle. Cílem je žít novým životem, anebo spíš Ježíš má žít v nás. On sám působí silou svého vzkříšení.

Kristovo historické vzkříšení v Jeruzalémě před 2000 lety je realitou, a realitou je i spojení s Jeho vzkříšením v mém křtu. Křest sám ale nestačí. Aby ve vašem domě bylo světlo, musí v něm být elektrické vedení i s vypínačem a žárovkou. I když napojení energie na zdroj je, ale nestiskneme vypínač, zůstaneme ve tmě. Teprve když vypínač stiskneme, žárovka se rozsvítí. Křest můžeme přirovnat k vedení a vypínač k aktuální víře. Kristus ve mně žije v moci skrze křest a aktuální víru.

Hospodin skrze proroka Ezechiela i tobě říká: „Dám vám (ti) nové srdce!“ (Ez 36,26) Bůh slibuje, že tuto duchovní transplantaci učiní On sám. Co máme dělat my? Nic, jenom přijmout. Podepsat „pozitivní revers“ a učinit se naprosto nemohoucím, spoluukřižovaným s Kristem.

Buď jako ten, kdo leží na operačním stole a nechá se operovat lékařem, odborníkem. Není třeba Bohu radit, jak a co má dělat. On sám to učiní a nikdo jiný. Ty Mu jen dovol, aby se tě mohl neviditelně, ale skutečně dotknout.

Zde stojíme před velkým tajemstvím. Rozum se mu vzpírá a chce ho pochopit na základě hmotných představ. Avšak tu je nutné se sklonit a tuto duchovní realitu přijmout vírou. Neposkvrněné nové srdce není hmotný orgán, ale nové duchovní centrum, které můžeme přijmout a otevřít se mu jedině vírou. Je to území, kde už neplatí zákony hříchu, ale zákony Ducha milosti (srov. Ř 8,2). Je jako velvyslanectví jiného státu, jiného království, kde vládne a kraluje Ježíš.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/Zw8Adq72ZYs  
https://rumble.com/v792wt8-6.-aprila-2026.html   
https://cos.tv/videos/play/68900667290847232   
https://crowdbunker.com/v/n2KJqWhD3G   

„Ježíš byl vydán na smrt pro naše hříchy

a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.“

„Ježíš byl vydán na smrt pro naše hříchy

a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.“

Na co je v tomto slovu života položen důraz?

Důraz je položen na vzkříšení. V předcházejícím verši je řečeno, že Otec vzkřísil z mrtvých Ježíše („Věříme v Toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána“ [v.24]), ale zároveň je řečeno, že Ježíš sám vstal z mrtvých svou mocí. Ježíš řekl: „Já a Otec jedno jsme.“ (J 10,30) Ježíš má stejné Božství s Otcem. Stejné Božství má i Duch svatý. V Listě Římanům 8,11 je napsáno: „Jestliže tedy Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, pak ten, který vzkřísil Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás.” Zde si připomínáme, že na vzkříšení má účast celá Nejsvětější Trojice – Otec, Syn i Duch svatý. Tito tři jsou jedno, jeden Bůh ve třech osobách – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Vzkříšení je znamením Boží moci. Bůh svou všemohoucností stvořil vesmír, miliony galaxií a miliardy hvězd. On to vše udržuje v existenci. On stvořil i naši zem. On je nejvyšší Pán a Zákonodárce. Může zasahovat do přirozených zákonů a takovou výjimku nazýváme zázrakem.

13. 4. 2026

Základem obnovy církve je obnova duchovního života rodiny. Tato obnova je spojena se zachováváním třetího přikázání Desatera: „Šest dní budeš pracovat... Ale sedmý den je den odpočinutí… den svatý.” (Dt 5,12-15) Při svěcení sedmého dne je zdůrazněno, aby žádný nekonal všední práci, kterou konal šest dní. Proč? Jednak aby si odpočinul a jednak, aby pamatoval na to, že byl vyveden z otroctví Egypta. Dnes jsou lidé otroky novodobého Egypta, systému světa, který je mnoha způsoby zotročuje a vede k nejrůznějším závislostem. Hlavně jim ale nedovoluje, aby se zastavili a vyšli z otroctví vlastního ega a ducha světa i jeho systému.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/s0NlyvATsMs  
https://rumble.com/v78uyii-een-pro-afriku-12.html   
https://cos.tv/videos/play/68772393738078208   
https://crowdbunker.com/v/eUQ1vSUYpd   

13. 4. 2026

Co způsobila liturgická reforma, když obrátila oltář i s knězem opačným směrem, tedy tváří naproti lidu? Způsobila desakralizaci liturgie i posvátného prostoru.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/2gtTVwMweRA  
https://rumble.com/v78uc6a-pro-afriku-11.html   
https://cos.tv/videos/play/68763426127120384   
https://crowdbunker.com/v/6jpuqRaZsE   

Při prvním setkání vzkříšeného Pána s Petrem u hrobu Písmo svaté nezaznamenává žádný rozhovor. Byl to jen pohled… Ale teď se Ježíš Petra ptá: „Šimone, synu Jonášův, miluješ mne?“ Při modlitbě nemám jen rozjímat nad Petrovým setkáním s Ježíšem. Mám si uvědomit Ježíšovu přítomnost – Ježíš je teď tu, vidí mě a zná mě. Ježíš je tady, stejný jako tenkrát u Genezaretského jezera. V srdci prožívám bolest spolu s Petrem: „Já jsem Tě zradil, já jsem Tě zapřel.“ Když se člověk zpětně podívá na svůj život, od samého dětství, kolik to bylo zapření! Každým hříchem, ať to byla slabost, kdy hřích byl silnější, nebo strach, nebo pýcha, že se člověk nechtěl přiznat k Ježíšovi a to kolikrát. Tolikrát jsem Ho zapřel a Ježíš to všechno ví. Ale teď se ptá i mne: „Miluješ mne?“ Vědom si svého hříchu v duchu pokání Mu říkám: „Ano, Pane, i kdybych Tě tisíckrát zapřel, ale Ty víš, že Tě miluji.“

Maria je naše Matka. V hodinu Kristovy smrti stála v dokonalé duchovní jednotě pod křížem, ukřižovaná spolu s Ním. Tam duchovně spolu s Ním zemřela. Jak velká byla její bolest, když viděla umírat svého Syna! Ale přesto ona jediná věřila, že Ježíš vstane z mrtvých. I tehdy, když apoštolé byli strachem a bolestí paralyzováni, ona, jako nejvěrnější učedník, stála pod křížem a věřila.

Písmo svaté svědčí, že mezi ženami, které spěchaly v neděli ráno do hrobu, Přesvatá Bohorodička nebyla. Byla tam Maria Magdalena i jiné ženy, ale Přesvatá Bohorodička k hrobu vůbec nešla. V neděli ráno, za úsvitu, anděl odvalil kámen, Kristus ale z hrobu nevyšel. Anděl tím jen ukázal, že Ježíš tam už není. Hrob byl prázdný. Ježíš odešel. Kde je Jeho Duch a oslavené tělo této noci? Tradice říká, že první ze všech se vzkříšený Ježíš ukázal své Matce. Písmo o tomto setkání mlčí. Kde byla Přesvatá Bohorodička v noc Kristova vzkříšení? Jak ji prožívala?

V den Zvěstování se Maria setkala s archandělem Gabrielem, který ji řekl, že Bůh ji vyvolil za Matku svého Syna: „Zdrávas, Maria, milosti plná, … porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://crowdbunker.com/v/n6TyAZXYCw  
https://rumble.com/v78l7y6-praha-6.4.2026.html   
https://cos.tv/videos/play/68635688328529920   

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://crowdbunker.com/v/CU414tZJhs  
https://rumble.com/v78l5o0-olomouc-5.4.2026.html   
https://cos.tv/videos/play/68635186927011840   

„Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já.

Dotkněte se mne a přesvědčte se.“

Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já.

Dotkněte se mne a přesvědčte se.

Tato slova Ježíš pronesl, když se v neděli večer zjevil apoštolům. Byli zjevením Spasitele šokováni a mysleli, že vidí ducha, a ne skutečného Krista s Jeho oslaveným tělem. Ježíš je vybídl, aby se důkladně podívali na Jeho ruce a nohy, a navíc, aby se Ho také dotkli a přesvědčili se, že je to skutečně On. Dokonce je vybídl, aby Mu dali něco k jídlu, jako další důkaz, že je to On se svým vzkříšeným tělem. Tehdy Mu podali pečenou rybu a plást medu a Ježíš před nimi pojedl. Z ryby tam pak ještě zůstaly kosti jako svědectví o Jeho reálné přítomnosti.

Pamatujme, že Ježíš je stejný včera, dnes i navěky. Mimořádně se zjevuje určitým omilostněným osobám, aby skrze ně připomněl určité pravdy i věřícím. Většinou rovněž vybízí různým způsobem k pokání a k víře v Něho. Ježíš ale zaslíbil svou duchovní přítomnost i nám, když říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“