Fotogalerie

cz-how-great-joy-for-us cz-the-moment-of-resurrection-confirmed cz-jesus_-death-is-the-narrow-path

Rozjímání nad Gal 5,17-18

«Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu,
abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.»

V 7. kapitole listu Římanům, kterou jsme procházeli v uplynulých týdnech, je několikrát zdůrazněno, že chceme konat dobro, ale automaticky konáme zlo. Je zde řečeno, že to už nedělám já, ale hřích, který je ve mně. V listě Galaťanům je tato pravda hlouběji rozvinuta. Je zde jasně ukázáno, že hřích působí zvlášť skrze žádostivost těla, kterou pak člověka zotročuje. Je to nečistota, alkoholismus, narkomanie, obžerství…

Žádostivost v člověku vzbuzuje, až vybičovává, systém světa skrze sdělovací prostředky, dekadentní hudbu, nečisté obrazy, reklamy a propagaci konzumního životního stylu. Postavit se mu na odpor je mimořádným hrdinstvím a potřebujeme k tomu mimořádnou sílu. Proto se modlíme, proto přijímáme svátosti, proto se pokořujeme, proto konáme denně pokání a přiznáváme si své hříchy.

Slovo života – Gal 5,17-18 (19. 5 – 2. 6. 2019)

„Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu;

ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli.

Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.“

„Vezmu vás k sobě“

Ježíš říká: „Odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě.“ (J 14,3)

„Vezmu vás k sobě…“ Jak radostné je to slovo! Ježíš nás vezme v hodině smrti k sobě! Ne ďábel. Ježíš nás vezme k sobě. Pane, kéž bychom s tím počítali, kéž bychom se na to těšili! Vzpomeňme si na ty mučedníky z Egypta, bývalé muslimy, kteří se stali křesťany a přijali Ježíše. Byli pak vystaveni zkoušce, aby se Krista zřekli a zapřeli Ho. Oni to však neudělali. Byli to mladí muži. Všem jim uřezali hlavy a ještě z toho udělali videozáznam. Kéž by nám byli příkladem. Věřím, že v té chvíli jim Ježíš dal sílu a oni prožili to slovo: „Vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem Já.“ Toto slovo se vztahuje na každého z nás. A když ho Ježíš řekl, pokračoval: „A cestu kam jdu, znáte“. Apoštol Jan zaznamenal, že najednou se ozval jeden apoštol… Byl to Tomáš. Řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ A Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“

Život je otázka vztahů

Náš život je vlastně otázkou vztahů. Jde tu o vztah k sobě, vztah k druhým a vztah k Bohu.

Máme milovat! Jaký je náš vztah k Trojjedinému Bohu?

Největší přikázání zní: „Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ Druhé je mu podobné: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Tedy máme milovat Boha, milovat sebe a milovat bližního. A bližního máme milovat jako sebe. Jak však mám pravdivě milovat sebe? Tak, abych byl spasen; čili musím být pravdivý vůči sobě, bojovat s ložiskem či jádrem zla v nás – s dědičným hříchem. Potom mohu říci: „Drahý bratře, mám tě rád, proto ti předávám tuto zkušenost. Chci tvé největší dobro – abys byl spasen. Abys však byl spasen, musíš dělat to, co dělám já. Jiná cesta není. Budeš pak šťastný na zemi i po celou věčnost.“

Duch svatý tě naučí…

My sami od sebe nejsme schopni pochopit hloubku Božích pravd a Božích tajemství. Tu platí jen Ježíšovo slovo: „On vás naučí…“ Kdo? Duch svatý. Nikdo jiný nás není schopen naučit. On přijde k tobě s osobním přístupem, On tě naučí. Ale ty musíš chtít, spolupracovat, a On tě pak naučí. Není řečeno, jestli za rok nebo za pět let či za celý život. Ale On tě naučí. Máš zaslíbení: „Naučí…“ Naučí tě být s Ježíšem. Naučí tě, jak žít tak, aby Ježíšův život v tobě mohl růst, aby v tobě žil Kristus.  Naučí tě, abys ty umíral a Ježíš, aby rostl. A dále Ježíš říká: „Připomene vám všechno, co jsem mluvil.“ Jak to kolikrát v určitých situacích potřebujeme!

„Připomene vám všechno, co jsem mluvil.“

Duch svatý nám připomene vše, co Ježíš mluvil. Ne však k tomu, abychom o tom diskutovali u zeleného stolu, pitvali to jako v pitevně, ale bez Ducha Božího, jenom svým rozumem, který postavíme jako nejvyšší normu! To bychom nakonec skončili tam, kde skončila „slavná německá teologie“. Jak jsou na tom tito němečtí teologové dnes? Prosazují islamizaci, ale co je nejhorší, hlásají hereze, které zpochybnily všechny pravdy křesťanské víry. Jeden jejich kardinál, který je teď v Římě, je heretik „par excellence“. Druhý je propagátorem sňatků homosexuálů v chrámech! Tam dospěli slavní mudrlanti, němečtí velkohlavci, s jejich slavným Tübingenem a jinými univerzitami, kde přímo „cedili“ různé pravdy, ale bez Ducha svatého, ne pod Jeho vedením, ale v duchu světa, v duchu pýchy, tak aby to bylo líbivé, aby to bylo „na úrovni“. Avšak prostotu evangelia, život, který v tom jádru je, ubili. Dnes vidíme ovoce na celém německém národě. Hanba, trojnásobná hanba! Kdo bude konat pokání? Kdy si konečně přiznají pravdu? Kdy konečně vyznají: Byli jsme oklamáni, nevěřili jsme Bohu, nevěřili jsme Jeho služebníkům prorokům,

Slovo otce patriarchy Eliáše na třetí neděli paschální*

„Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: ‚Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?‘ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: ‚Neděste se! Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘ Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.“ (Mk16,1-8)

„Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ – to byla otázka myronosic, když šly v neděli ráno k hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo. Nemyslely na to, co Pán řekl svým učedníkům, že totiž třetího dne vstane z mrtvých, a přitom to slyšeli všichni, kteří byli v Ježíšově blízkosti. Tu však vidíme, že když přišla Jeho smrt, ani na to nepomyslely. Jejich hlavní starostí bylo pomazat tělo myrem – vonnými mastmi – a připravit je k pohřbu.

Slovo života – 1Kor 11,31-32 (5. 5 – 19. 5. 2019)

«Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.

Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě,

abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.»

Rozjímání nad 1Kor 11,31-32

«Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.»

Postupně jsme na sebe při modlitebních zastaveních nechali působit Boží slovo z listu Římanům ze 7. kapitoly, kde se mluví o zákoně Božím a také o jiném zákoně, o zákoně hříchu. Zákon Boží je svatý, my to uznáváme, a přesto ho přestupujeme. Jaké je východisko? Jen jediné, a to pokání. V čem spočívá pokání? V tom, že si přiznám hřích. V I. listu Korinťanům je napsáno: „Když sami sebe soudíme, nebudeme souzeni.“ S tímto soudem, s touto správnou sebekritikou, nemůžeme však zůstat na poloviční cestě. I Jidáš sám sebe soudil, ale skončil jako sebevrah v zoufalství. Pravdivé souzení sama sebe musí být spojeno s vírou, že za mé hříchy zaplatil Ježíš Kristus. Tedy dám své hříchy Jemu, pod moc Jeho krve. Pak platí: „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“

„Vy však mě uzříte…“

Ježíš říká apoštolům: „Vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy živi budete.“ (J 14,19) Uzří apoštolové Krista? Ano, uzří Ho vzkříšeného na třetí den po Jeho smrti a pak se jim bude zjevovat čtyřicet dní. A ve světle slávy Ho také uzří ve chvíli své fyzické smrti, kdy už Ho budou vidět tak, jak je. Uzří Ho! První z apoštolů, kdo Jej takto uzřel, byl jeden z bratrů, za něž se přimlouvala jejich matka, aby seděli jeden po pravici a druhý po levici Kristově. Ježíš se jich tehdy zeptal: „Můžete pít kalich, který piji já?“ Jakub a jeho bratr Jan řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim odpověděl: „Můj kalich budete pít.“ A také pili.  První, kdo pil kalich utrpení byl Jan, který jako jediný z apoštolů prožil sjednocení s Kristovou smrtí tím, že byl ochoten i zemřít, a proto zůstal stát věrně pod křížem. A jeho bratr Jakub byl první z apoštolů, který jako mučedník obětoval život za Krista. Byl sťat mečem. Později za Krista položili život i všichni ostatní. Uviděli Krista! I my Ho uvidíme a po celou věčnost budeme vidět Jeho tvář. Ale podmínkou je zůstat věrný Kristu až do konce – do smrti.

Na Kristově vzkříšení a naší spáse má účast celá Nejsvětější Trojice

„Ještě malou chvíli a svět mě už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.“ (J 14,19) Ježíš zde mluví o své smrti, že bude vložen do hrobu, ale také že vstane z mrtvých a Jeho mrtvé tělo už nikdo v hrobě neuzří. Vstane z mrtvých i se svým oslaveným tělem. Svět Ho však neuvidí vzkříšeného. V Janově evangeliu je řečeno: „Svět mě neuzří, vy však mě uzříte.“ Kdy Ježíš pronáší tato slova? Ve čtvrtek večer ve večeřadle, možná mezi osmou a desátou hodinou večer. Na druhý den, v pátek, nastává Jeho smrt. A pak v noci ze soboty na neděli Kristus opouští hrob. Vstává z mrtvých svou Božskou mocí. Na Kristově vzkříšení má účast celá Nejsvětější Trojice. Ano, Bůh Ho vzkřísil. Ale Ježíš také sám vstal svou Božskou mocí z mrtvých. A zároveň Boží slovo říká: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.“ (Ř 8,11) Tedy celá Nejsvětější Trojice má účast na díle Kristova vzkříšení. A celá Nejsvětější Trojice má účast i na naší spáse.

Velikonoční pastýřský list 2019

Drazí bratři a sestry!

Tyto dny prožíváme největší svátky. Připomínáme si Boží lásku, projevenou v Božím Synu, Ježíši Kristu, který nás nejen vykoupil z hříchu na potupném kříži, ale i třetího dne vstal reálně a historicky z mrtvých! Tím dokázal své Božství. Písmo nás ujišťuje, že i my jsme skrze víru začleněni nejen pod moc Jeho smrti, ale i do Jeho vzkříšení. Křtem jsme byli duchovně ponořeni do Kristovy smrti a dostalo se nám nového života – života vzkříšeného Krista.

Krátce si připomeňme historická fakta Kristova vzkříšení. V pátek o třetí hodině Pán Ježíš zemřel na kříži. Ten den byl pochován do blízkého hrobu. Ráno velekněží žádají Piláta, aby vojáci hlídali Kristův hrob. V noci ze soboty na neděli Pán Ježíš vstal z mrtvých! Zároveň bylo Jeho tělo proměněno a už nepodléhá fyzickým zákonům. Pán Ježíš se svým oslaveným tělem prošel kamenným hrobem. Podobně i pak, když se nedělní večer ukázal apoštolům, prošel dveřmi, ač byly zavřeny.

Rozjímání nad Ř 7,16-17

«Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.»

Apoštol Pavel ukazuje, že právě tím, že nechci zlo, které dělám, souhlasím se zákonem, že je dobrý. Dále ukazuje na kořen zla ve mně, který ovlivňuje moje city, rozum i vůli, i na to, že tento kořen zla je dědičný hřích ve mně. Dále apoštol tuto pravdu o hříchu v nás rozvíjí: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.“

Slovo života – Ř 7,16-17 (21. 4 – 5. 5. 2019)

«Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli,

pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.

Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.»

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.“

Gal 5,17-18 (19. 5 – 2. 6. 2019)